Každý týden čtu na poslední straně Reflexu odpovědi různých osobností na stejnou množinu jednoduchých otázek. Trochu mne to baví, trochu ne, otázky jsou částečně “blondýnkovské”, odpovědi jsou někdy originální, jindy fádní, předvídatelné, občas až komicky “slušňácké”. Mne se normálně nikdo na nic neptá, což nesu s přirozenou mírou cimrmanovského pocitu podcenění, a tak tomuto výslechu podrobím alespoň sám sebe.
Freska Sixtínské kaple.internet
Co nejvíce nesnášíte?
Kategorické odsuzování. To, když někdo něco nesnáší, nebo se ostatních ptá, co nesnáší oni.
Co je podle vás největším neštěstím?
Ztráta smyslu života, nadějí, iluzí.
Komu byste přidělili “never more”?
Všem ambiciózním aparátčíkům a funkcionářům, kteří se rádi obklopují mocí a jejichž hlavním cílem je být, nehledě na dobu a prostředí, důležití. Nic proti gustu, ale tímto si myslím, že Václav K. by byl prezidentem i za bývalého režimu, hned po Gustávovi.
A taky lidem, kteří jsou nábožensky zaslepeni a jsou schopni bezhlavě opakovat například tak nezvratná fakta, jako že vesmírné flotily mimozemšťanů obdivují večerníček o Krtečkovi a že pracují na evakuaci vrabců.
Kde jste byl první den revoluce v Československu, 17. listopadu 1989?
Bylo mi 12 let, pamatuji si, že jsem slyšel “prý tam snad někoho zabili”. Rozuměl jsem tomu ještě míň než teď, toho starého dědečka na Hradě mi bylo líto. Kolem 20. listopadu jsme se jeli do Prahy podívat, na Národní třídě ještě byla zaschlá krev.
A kde 11. září 2001 při útoku na Ameriku?
V práci. Kolega přišel s tím, že je válka, že Palestinci napadli Ameriku.
Kouříte či kouřil jste marihuanu?
S cigaretami jsem skončil ve třetí třídě, marihuanu se mi asi ještě kouřit nepodařilo, ale jak “stárnu”, tak se na ni čím dál tím víc chystám. Věřím tomu, že marihuana je (hlavně pro stáří) přátelská bylina, která provází lidstvo tisíce let. V zemi, která má jednu z největších konzumací alkoholu na osobu, považuji hysterii, která okolo ní panuje, za pokryteckou.
Je islám ve svých radikálních podobách nebezpečný pro evropskou civilizaci?
Každé náboženství je demagogické a nebezpečné, islám se nachází tam, kde bylo před pár sty let křesťanství, jediný rozdíl je v dostupnosti moderní technologie.
Povolil byste euthanasii?
Ne. Nemyslím si, že by euthanasie byla v přírodě akceptovatelná, evoluční princip přežití nás nutí nevzdávat se, bojovat o život za každou cenu. Nehledě na byrokratickou zneužitelnost takového institutu.
Zakázal byste po neštěstí v japonské Fukušimě další výstavbu jaderných elektráren?
Ne, naopak by se mi líbilo, kdyby se ČR stala evropskou jadernou velmocí s důrazem na jadernou vědu a bezpečnost.
Obnovil byste trest smrti?
Ne. Ale snažil bych se najít způsob, jak donutit a zároveň motivovat vězně co nejvíc pracovat. Klidně celý jejich život.
Kterými historickými postavami nejvíce pohrdáte?
Na tomto místě je populární zmiňovat Hitlera a Stalina. Samozřejmě, že tyto osoby jsou mi krajně nesympatické, ale nevím, jak moc byli rozdílní například od Napoleona či Cézara. Bohužel historicky slavní jsou hlavně krvelační dobyvatelé, kteří jsou si podle mne ve všech dobách podobní. Navíc historii píší vítězové, dovedu si představit, že za jistých okolností by tu dnes mohl někdo odpovídat například to, že opovrhuje Churchillem.
Oblíbený skladatel?
Například Gustav Frištenský. Uměl krásně složit soupeře.
Spíš než ke skladateli mám vztah k některým dílům, například k Novosvětská či k Vltavě. Tyto dvě skladby se svým námětem ohromně doplňují, mají pro mne významnou symboliku.
Oblíbený spisovatel?
Mám nyní rozečtenou zajímavou knihu od Martina Oderskeho. Není lehká, ale nadchla mne jak po obsahové stránce, tak stylem, kterým je napsána. Samozřejmě se jedná o technickou literaturu. Jinak jsem v poslední době přečetl se zájmem, ale s výhradami, Irvingovu Modlitbu za Owena Meanyho.
Jak byste chtěl umřít?
V klidu, s dobrým pocitem z prožitého života. A když už se ptáte, chtěl bych skončit tak, abych měl styk s přírodou. Do žádné plechovky ani truhly se mi nechce.
Existuje Bůh?
Nevím, jestli by si Bůh myslel, že je člověkem, ale bohužel je dost lidí, kteří si myslí, že jsou Bohem.
V životě se sekávám stále více s důkazy toho, že Bůh neexistuje.
Samozřejmě je potřeba věřit v nějaké principy a mít před něčím pokoru, ale víru v nadpřirozeno jako takovou považuji za útěk před surovou realitou života. Ale chápu to, že odevzdání se osudu a odhození pochybností může člověku v těžké životní situaci pomoci.
