Byli jsme si s prací večer sednout. Na pivních speciálech. Nedobrých speciálech. A mne v jednu chvíli napadla věta: "Vždyť tyhle zahraniční břečky se skoro nedají pít, jsem asi holt pivní vlastenec".
... a v tu chvíli se ozval v mé podroušené hlavě přísný varovný a kárající euro-hlas:
Europivo: "To, co sis právě pomyslel, je ukázka české malosti a xenofobního vnímání světa a chuťových rozdílů hraničící s nacionalizmem!"
Já: "Ne, ne, to jsem tak nemyslel, já jen, že prostě české pivo mi víc chutná a jsem na něj zvyklý."
Europivo: "No vždyť to říkám. Xenofobie! Máš předsudky, odsuzuješ pivo jen podle místa vzniku, zjednodušuješ, generalizuješ, nepoužíváš argumenty, předem házíš všechno nečeské pivo do jednoho pytle. Zaspal jsi dobu. Svět není jenom Česko, bojíš se změny, jsi líný, odmítáš obohacení jinou pivní kulturou! Podle mne by se mělo proti takovým nešvarům bojovat a v českých hospodách zavést pozitivní diskriminace světového piva! Jsme spojená Evropa, spojené národy, rozdíly se musí snižovat. Nakonec - proč by se nemohlo jednou čepovat pivo bez označení názvu tak, aby nemohlo k žádné diskriminaci vůbec docházet?! Kontrola dodržování by pak spadala pod nově vzniklý úřad eurokomisařky pro rovnocenné pivní příležitosti."
Já: "Hele, já tohle prostě pít nebudu, to je jak voda z kýble ..."
Europivo: "Urážiš! Došly ti argumenty. Míjí tě celoevropské hodnoty! Ty a tobě podobní s pivo-fašistickým smýšlením nemají v budoucí moderní společnosti místo. Měl by ses stydět. Zamysli se nad sebou!"
... možná je ve mně opravdu něco špatně. Zavřel jsem oči, nadechl se a dopil. Proběhla mnou husí kůže, otřásl jsem se, ale vyloudil úsměv, jako že je vše v pořádku. Kdyby se náhodou někdo díval ...
... ráno jsem se necítil moc dobře. Asi se ve mně hnulo svědomí, jsem nahlodaný. Tu pachuť musel vyvolat pocit studu a sebezpytování. To nemohly být ty (pouhé) tři sklenice.
