Koho se dotkne krize? Krev, pot a slzy pro každého.

Z posledních zpráv z tisku mám pocit, že nejhorší je za námi, jen ta nezaměstnanost nám ještě poroste. Ale jinak se vlastně nemáme čeho obávat. To je přinejmenším zajímavé tvrzení, že? Tak trochu rozporuplné.

Pokud je už nyní státní rozpočet napnutý k prasknutí a to díky nižším příjmům z daní a dramatickému nárůstu nezaměstnanosti, pak mu další růst nezaměstnanosti jistě k překonání krize vůbec nepomůže.

V pátek se jednalo ve sněmovně o „balíčku úspor“ a již teď je jasné že nezůstane na kameni kámen, škrty se proškrtají a zbudou jen vyšší daně. Když jsem letos v lednu na webu Cesta z krize.cz odhadoval pro letošní rok schodek ve výši 150 - 200 miliard Kč, tak státní úředníci v čele s Kalouskem buď mlžili, nic netušili, nebo vědomě lhali a předpovídali schodek poloviční. Nejsem prosím žádný ekonom, ale počítat trochu umím.

No, ale zpět k titulku. Proč budeme všichni potit krev a ronit slzy? Pokud si někdo myslí, že se ho krize nedotkne – má k tomu jistě silný důvod. Řekněme, že je vysokoškolsky vzdělaný, má skvělou a dobře placenou práci ve firmě, která nemá žádný propad v tržbách. Prostě žádný důvod k obavám. Naopak takový dělník ve výrobě se může ocitnout na dlažbě velmi rychle. A také ocitá. Kolik stojí jeden propuštěný dělník jsem spočítal jinde, když kliknete na odkaz pod mojí fotografií, snadno to najdete.

Dělník jako spotřebitel a motor spotřeby, najednou na nákup zboží nemá peníze a začíná utrácet pouze za potřeby životně nezbytné. Ještě více než před tím nakupuje jen to nejlevnější zboží a potraviny v supermarketu. Supermarkety dále tlačí na své dodavatele, aby zboží zůstalo levné, nebo ještě zlevnilo a nutí dodavatele propouštět, nebo snižovat kvalitu produktů, anebo dovážet z Polska. Likviduje to výrobce produktů dražších, kvalitnějších a nutí je také propouštět. To generuje další nezaměstnané. Dobrá zpráva pro ostatní je, že se objeví v zastavárnách spousta levné elektroniky, zlatých rodinných šperků, v aukcích levné byty a levná auta z druhé ruky.

Nezaměstnaný totiž přestává splácet svou hypotéku, spotřebitelské úvěry, takže je nucen svůj domov prodat, což může být naší hvězdě „fuk“, ale jen do té doby, než chce prodat svůj byt a zjistí, že ve stejném patře jsou na prodej další dva. A musí jít s cenou dolů, takže jeho prodejní cena se klidně může stát cenou nižší než kupní. Ale to není podstatné, ne?

Horší je to s úsporami jako je penzijní pojištění, či kapitálové životní pojištění. Každý nezaměstnaný nutí stát více a více se zadlužovat. Vzhledem k tomu, že používáme FIAT peníze, které se tisknou tak, jak stoupá zadlužení, objem peněz v oběhu stoupá, ale lidé jsou nuceni utrácet peníze za nejnutnější životní potřeby a ekonomika se neroztáčí. Jedno je také jisté, peníze budou hledat svoji kupní sílu a je velmi pravděpodobné, že úspory v penzijním pojištění budou velmi rychle ztrácet hodnotu a za nějakých dvacet – třicet let si za ně možná koupíme tak akorát párek v rohlíku...

Nezaměstnanost je tedy zřejmě jediným kritériem, jak se dá určit hloubka, průběh a konec krize a ta nám podle prognóz bude ještě stoupat. Co se bude dít dále, je čirá spekulace. Snížení, nebo zrušení podpory v nezaměstnanosti? Snížení, nebo zrušení důchodů? Krach zdravotní péče? Měnová reforma? Je čas si sundat růžové brýle, vystoupit z Matrixu a dívat se na situaci realisticky. Nezapomínejme, že v Maďarsku už byly jmenované dávky pokráceny až o 40%!

Našemu modelovému občanovi se zvýší daně, aby byly pokryty výpadky příjmů v rozpočtu – v Janotově balíčku je zatím zvýšení DPH, daně z nemovitosti, daňové sazby u benzínu a další. Jak bude přibývat nezaměstnaných, tak se bude také snižovat kupní síla obyvatelstva (to bude ekonomiku dále brzdit), stoupat tlak na vyplácení podpor, zvyšování daní a roztočí se spirála, která půjde zastavit jen v případě, že se ekonomika rychle vzpamatuje na původní úroveň.

Jak je pravděpodobné, že se ekonomika rychle vzpamatuje na původní úroveň? Podle mého názoru prakticky vůbec. Už v roce 2000 předpověděl tuto situaci profesor ekonomie Bernard Lieataer v knize „Budoucnost peněz.“ Přepsat obsah knihy do tohoto článku nelze, ale podstatě lze říci, že současná situace je pat a čeká se jen, jak hluboko se vše propadne a jestli se naplní ty nejhorší scénáře a prognózy. Ten nejhorší scénář pak kalkuluje i s možností globálního krachu peněžního systému!

Jeden příklad za všechny. Když se v tisku mluví o krizi spotřebitelské důvěry, neznamená to nic jiného, než že lidé přestali utrácet své peníze za zboží. Pokud neutrácí, pak se výroba zboží utlumuje, více lidí přichází o práci, takže se zboží nakupuje ještě méně a kruh se uzavírá. Z tohoto bludného kruhu se lze dostat pouze pokud lidé budou mít v kapsách dost peněz a začnou opět utrácet, což je za této situace nereálné. Toho by totiž bylo možné dosáhnout pouze úvěry se zápornou úrokovou sazbou a to všem, i nezaměstnaným, což je ehm jaksi nemožné. Banky nejsou charita.

Budu se pokoušet zde na svém blogu tlumočit myšlenky Bernarda Lieataera, ve kterých je nabídnuto východisko z této téměř neřešitelné situace. To východisko bohužel nebude jednoduché přijmout a zřejmě bude nutné se smířit s tím, že nyní vstupujeme do nového milénia. Milénia, které bude zásadně odlišné, ve kterém již nebude nic jako dříve.

Děkuji za čas věnovaný přečtení tohoto článku a za případné komentáře a názory do diskuze.