Je cesta z krize na obzoru, nebo se teprve teď máme na co těšit?

Tak krize je prý pomalu za námi, nezaměstnanost nám sice ještě trochu vyskočí, ale pak se vše začne vracet k normálu. To jsou hlavní poselství pro veřejnost. Nevěřím těmto optimistickým zprávám z posledních dnů ani co by se za nehet vešlo.

Proč?

Navazuji zde na svůj předchozí článek Koho se dotkne krize? Krev, pot a slzy pro každého.

Už koncem devadesátých let došlo ve Spojených státech k recesi podobné této, ne však rozsahem. Začala se zvyšovat nezaměstnanost a snižovat spotřeba, tedy to, co pozorujeme stále, až dodnes. Způsobeno to bylo pozvolným přesouváním výroby do Číny a jiných levnějších zemí, zvyšováním produktivity výroby doma (tedy propouštěním), masivním nástupem informačních technologií, kdy jeden účetní systém nahradil práci mnoha účetních (opět propouštěním) – a slučováním firem do větších za účelem vyšší produktivity (stále propouštění). Propouštění, nebo snižování platů vedlo k úbytku peněz mezi lidmi.

Tehdejší americká vláda ve spolupráci s FEDem se rozhodla tento problém řešit. Bohužel dost nešťastně, protože se na radu Alana Greenspana a FEDu rozhodla dodat do oběhu větší množství peněz prostřednictvím levných hypoték a úvěrů, které byly dávány téměř každému. A to se dělo prakticky až do roku 2008. Jak se zvyšovalo množství peněz v oběhu, tak také klesala jejich hodnota, jak je vidět v grafu. Krátkodobě to ekonomice pomohlo, pak ale pokračoval pád.

Graf znázorňuje propad hodnoty dolaru vůči koruně. Pomineme-li možnost, že se česká koruna stala nejrychleji zpevňující měnou na světě, tak nám zbývá jen ta možnost, že se hodnota dolaru v roce 2008 propadla až na třetinu své hodnoty roku 2001 (38,70 Kč - 15,10 Kč)

Pokud by krize skutečně začala problémy na hypotečním trhu v USA a pak se přelila díky špatným aktivům do Evropy, resp. celého světa, tak je to stále veřejnosti prezentováno, měl by být její konec za námi již dávno. Banky, akcionáři a drobní střadatelé by měli odepsat své ztráty, několik (desítek, stovek?) subjektů ohlásit krach a to by mělo být vše. Proč se tedy stále propouští? Proč stále klesá průmyslová výroba a maloobchodní tržby? Ukazuje se, že hypoteční krach byl jen mimovolným důsledkem jiného nezvratně postupujícího trendu a sám o sobě nepodstatnou událostí. Nikoliv tedy příčinou! Čtěte dále, pokud vás to zajímá.

Tento masivní tisk peněz v kombinaci s jejich dostupností vedl k „vyšroubování“ cen nemovitostí do neskutečných výšin a bylo jen otázkou času, kdy se hypoteční trh složí jako domeček z karet. To vše proto, že se nepodařilo zvrátit trend nejdůležitější, totiž nárůst nezaměstnanosti. Naopak, tento trend se neustále prohlubuje. Pokles hodnoty dolaru byl nejmarkantnější v roce 2008, od té doby se lehce zvedl z neuvěřitelných patnácti korun na nynějších cca osmnáct. Nevím nakolik je růst dolaru způsoben poklesem hodnoty koruny, nebo ostatních měn, či zlepšeným stavem ekonomiky...

To je ovšem jen jedna strana mince zvaným finanční krize. Druhá je ta, že USA spotřebovávaly 75% světové produkce a vyrobily jen 25%. Zjednodušeně řečeno, do Spojených států proudilo zboží a výrobky, ze Spojených států dolary. FIAT měna dolary! Největším obchodním partnerem USA jsou Německo, Japonsko a Čína. Nemusíte věštit z koule, abyste uhodli, kdo má největší devizové rezervy na světě a také největší problémy na světě. Čína má zásoby dolarů v hodnotě 2,13 bilionů, Japonsko a Německo po 1,01 biliónu dolarů.

Nemám tušení, co tyto země říkají na zprávy o Obamových plánech pro americkou ekonomiku, totiž přilévat další a další peníze. Už teď se jim hodnota těchto rezerv oproti roku 2001 smrskla téměř na třetinu! Pokud by chtěly dolary prodat a zbavit se jich, tak by jejich cenu srazily sami svou aktivitou někam ke dnu a tak teď sedí na hromadě papíru a neví co s ním. Proto se teď také vynořují zprávy o nahrazení dolaru jiným platidlem, nějakou globální světovou měnou.

Je paradoxní, že jmenované země byly ještě donedávna považovány ze ekonomické tygry a dávány za příklad všem ostatním. Ve světle těchto úvah mi spíše vychází, že mírně řečeno hrály podle amerických not. Co se děje v Číně, asi není nutné popisovat a ani by se to do tohoto článku nevešlo. Tam je kombinace amerického kapitálu, americko-čínských metod podnikání a komunistické diktatury naprosto smrtícím koktejlem pro místní obyvatelstvo a potažmo celou světovou ekonomiku.

Co dál? Je jasné, že stávající systém je za a) nevýhodný pro všechny kromě Američanů (zdaleka ne ale všech) a za b) neudržitelný. Není možné neustále pro někoho vyrábět a obratem za to získávat peníze stále nižší hodnoty a navíc pak čekat až budou znehodnoceny úplně, bez možnosti to jakkoliv ovlivnit.

Můžeme samozřejmě doufat, že opět nastane původní status quo a vše bude jako dřív, ale je to reálné? Aby Američané zase mohli dávat světu práci, budou nejdříve muset dát práci vlastním lidem, aby ti následně mohli své peníze utrácet za produkty vyrobené mimo USA. To bude v souvislosti s již popisovaným neustálým tlakem na zvyšování produktivity a nahrazováním lidské pracovní síly technikou prakticky neproveditelné.

Cesta z krize může vést jen jedním směrem a to zvyšováním zaměstnanosti a ne zvyšováním produktivity, což ovšem odporuje všem současným ekonomickým principům. Žádná firma nebude zaměstnávat lidi jen proto, že musí být zaměstnaní. To už tu bylo a také to nedopadlo nejlépe. Je zajímavé, že na tyto trendy již v roce 2000 upozornil profesor ekonomie Bernard Lieataer a situaci, která vloni nastala již tehdy předpověděl ve své knize Budoucnost peněz. Jeho myšlenky se snaží zájemcům z česka zprostředkovat web Cestazkrize.cz.

U nás se snaží nastartovat proces levných půjček ČNB, která snížila mezibankovní sazby na 1,25% a doufá, že to banky dotlačí k půjčování levnějších peněz. Tím by se do oběhu dostaly peníze, které začínají chybět a ekonomika by se mohla dočasně oživit. Ale se všemi průvodními jevy, které jsme pozorovali v USA. Tedy, to je hlavní důvod proč sledovat vývoj v USA, protože pokud se celý svět (včetně ČR) ubírá stejnou cestou, tak se vývoj v Americe s několika měsíčním zpožděním projeví i u nás. Na příkladu Ameriky vidíme, že toto řešení není řešením, ale jen odsunutím problému až do infarktové situace.

Nejsem ekonom a můj pohled je jen logickou úvahou o tom, jaké procesy právě pozorujeme. Uvítám názor odborníka k mému článku, pokud si ho tedy nějaký přečte… :-) Vlastně uvítám jekékoliv názory a připomínky do diskuze.

Z těchto zdrojů jsem čerpal některé informace ke článku
Japonsko, finanční a daňový sektor Německo, finanční a daňový sektor