Jak mě vykořisťovali v Holiday Inn Norwich II.

Schovávám se za stojanem plným hrnců a pánví a učím se papírkovou metodou slovíčka. Pořád na mě doráží Johnny a vyzvídá. „Vteck, proč jsou české holky tak krásné?“ „Proč máte silnější fotbalový tým než Angličané?“ „Řekni mi, jak se řekne česky shag?“ „Stojí sex v Česku vážně jen dvacet liber?“ Johnny je kuchař místňák, je jako dítě a je Norfolk.

Carovani nad talirem.Vit Šafránek

Tomu kdo nečetl první část, může si ji přečíst zde: Jak mě vykořisťovali v Holiday Inn Norwich I.

Norwich se nachází v Norfolk county, primárně zemědělské a rybářské oblasti. Asi nejklidnější část Anglie, nejnižší kriminalita a nejpříšernější dialekt. Smiřuji se s tím, že strike se tu vyslovuje jako štrójk, easy jako ájzy. Ve spojení s typickou anglickou vlastností nedokončovat slova, je to peklo. Norwich se vyslovuje No_rič s důrazem na er, naopak Norfolk jako Nóó_fk a er se úplně vynechává. Rovnou zapomeňte, že něco budete rozumět, pokud se nebudou snažit na Vás hovořit „posh english“.

Johnny je dnes v nóó_fk náladě. Má děsnou legraci z toho, že mu nerozumím ani slovo a tak mu odpovídám na všechny jeho pokusy česky. Protestuje, že podvádím a nemluvím anglicky. "Ty anglicky taky nemluvíš", vracím úder a posílám ho do háje. Je vážně jako malé dítě. Půl hodiny po mě pokukuje a pak přináší zmrzlinu s jahodami na usmířenou. Johnny náhle umí nádherně vyslovovat, lépe než učitel ve škole a zbytek dne trávíme v míru. Ten sex za dvacku mu ale nedá klid…

Banana, banana, banana začíná se náhle ozývat mnohohlasně z výdejové části kuchyně. Je čas oběda a jako první tradičně přicházejí Banana boys. Banana boys je parta Indů, kteří pracují v hotelu přes agenturu. Agentura dostává od hotelu 10 liber na hodinu a hlavu, hlava dostává tři. Jednoduché. „Napiš o tom do novin a druhej den jseš mrtvej“ varuje mě Johnny. Někdy dorazí čtyři, někdy jich je osm – podle toho, kolik si jich hotel večer předem objedná. Tito Indové jsou převážně venkované, kteří umí jen pár slov anglicky a na jakoukoliv otázku odpovídají speciálním vrtivým pohybem hlavy. Zkuste zároveň kroutit hlavou v záporném gestu, souhlasně kývat a máte to. Připomíná to ležatou osmičku a když jich to praktikuje víc současně, tak to působí ohromně komicky. Ta anglická slova, která hoši umí jsou yes, rice, no problem a banana.

Už jsem na ně připraven a na stříbrném podnose přináším trs banánů, každý se nějak jmenuje. Kumar, Kumat, Samy, Chandan. Hoši cení zuby a srovnávají, kdo je větší banán. Očividně mají radost. Máme zakázáno jim vydávat banány, ale vedení hotelu je dnes pryč.

Johnny jim uvařil kari s rýží a hoši září štěstím. To ovšem netuší, že bastard Johnny do tohoto jejich oblíbeného jídla spotřeboval celou hotelovou zásobu chilli. Abychom si rozuměli, oni jsou na pálivém koření závislí. Dá se říci, že jídlo ostré jako břitva je jejich národní sport. Kdo někdy zkusil Chicken Madras a není Ind, nebo Maďar, asi nebyl schopen dojíst do konce. Odcházím se svou light verzí s nimi nahoru do staff jídelny a sleduji, co se bude dít.

To, že u jídla neskutečně mlaskají, na všechno sypou nánosy pepře a zakusují to toasty s marmeládou a jablky už jsem zvyklý. Dnes ovšem přichází nový prvek. Po několika prvních soustech odcházejí jeden po druhém k nápojovému automatu pro hrnek vody, kroutí hlavami a polykají se zjevnými obtížemi. Většina jich začíná rudnout, potit se a tvářit zoufale. Přitom nevěřícně koukají na mě, jak to, že já jím v pohodě. Je mi jich líto, Johnny to přehnal. Po chvíli to vzdávají, vypadají jako po zásahu pepřákem. S vyplazenými jazyky a vykulenýma slzícíma očima utíkají do kuchyně a zoufale ukazují nedojedené porce. Virgilio pohotově rozdává hromady zmrzliny a Johnny chrochtá blahem a nosí ledově vychlazené pomerančové džusy.

Jediný, kdo z této party umí poměrně slušně anglicky je Samy. Je něco jako jejich kápo. Nepracuje pro agenturu stejným způsobem jako ostatní. Je tu už více než pět let a má u.k. řidičák, takže funguje jako překladatel, řidič a předák v jedné osobě. Ve volných chvílích se snaží přemlouvat Kláru, aby se za něj vdala a odjela s ním do Indie. Samy už má našetřeno spoustu liber, slibuje život Indické princezny a nevím jestli mu dokážu konkurovat. Já našetřeno ještě nemám…

Dnes mám otočené směny. Eric, který už třicet dva let pracuje v hotelu jako wash-up na ranní směně, je na své pravidelné návštěvě psychiatra a já jsem tu za něj. Eric seděl v kriminále za sexuální obtěžování dětí. Je pedofil, který dobrovolně podstoupil kastraci a léčí se. Je to mužík, který si mimo léčby oficiální, nasadil ještě samoléčbu alkoholem. Už kolem poledního bývá červený jako humr, motá se a skřípavým hlasem si prozpěvuje. A mluví si sám pro sebe. Jeho oblíbeným rčením je „See you later, aligator“.

Končí mi odpolední směna a střídá mě Ind jménem Srikant. Nový kůň agentury na černou práci. Ze slušnosti se ptám, jak se má a očekávám tradiční ležatou osmičku. Místo toho se dozvídám, že má doma v Indii ženu a tři děti. Že už je tu téměř čtyři roky a za tu dobu nebyl ještě ani jednou doma. Má v plánu tu být pět let, pak zažádat o anglické občanství a poté si ženu s dětmi přivést k sobě do Anglie. A svobodně pracovat, tak jako já :). Nedřít pro agenturu. Takže vlastně totéž co Cris s Virgiliem. Slibuji mu přinést příručku o jeho právech v Anglii. Nechce se mi věřit, že nesmí Anglii po dobu pěti let opustit. Brožurku jsem mu přinesl a nechal u Crise, už jsme se pak nikdy neviděli.

Musím říci, že později jsem potkal mnoho Indů, kteří uměli velmi dobře anglicky a vydělávali si na kontrakt 600 liber denně (současná situace už je asi hodně rozdílná) v místní pojišťovně jako IT specialisté. Tito „Banana boys“ byli však beznadějně mimo, bez jakékoliv znalostí AJ a to už tu pobývali pěkných pár let…

Takže: See you later, aligators! Příště o tom jak spím čtyři hodiny denně a kolik toho ke snídani sní průměrný hráč Newcastle United. Minule jsem sliboval povídání o tom jak se pracuje s vojenským kuchařem z válečné ponorky jejího Veličenstva, ale to už nebylo v Holiday Inn. Tak až v dalších pokračováních. Vše se do jednoho dílu bohužel nevejde...