Existuje něco horšího než Evropská unie?

Neexistence demokratických principů, amatérské a byrokratické řízení, lži v oblasti státních financí, zvyšování daní, korupce a stoupající náklady na státní aparát jako takový. Účelově spojené státy do politicko-ekonomického monolitu se snahou potlačovat svobodu slova a demokracii jako takovou, navíc ta dluhová krize za kterou může euro.

Mám pocit, že napsání příspěvku v tomto smyslu stačí k tomu, aby si mnoho blogerů našlo vděčné a věčné téma. A samotná EU jim v tom práci usnadňuje. Jenže…

EU není ideální soustátí, ale rozhodně se zdá být lepší řešení pro Evropu, než velké množství politicky a ekonomicky rozdrobených státečků. Pidi zemiček které se mezi sebou perou o „konkurenční výhody“ v podobě stále nižších a nižších výrobních nákladů, které si hrají každý na vlastním písečku a navzájem jdou proti sobě. Zemí které se předhánějí v rušení sociálních výdobytků ve víře, že se pak všichni budou mít lépe. Kdy individualismus vedoucí až k extremismu a osobní prospěch především, považujeme za důkaz vyspělosti jedince a kultury.

Velký problém přitom je, že se vše měří penězi a to včetně člověka samého, ačkoliv člověk je ten, který peníze jako prostředek směny vynalezl. A monopol na tisk peněz jsme již dávno odevzdali nadnárodním institucím, jdoucími pouze za svými zájmy.

Žijeme v době, kdy produkce všeho co kolem sebe vidíme je daleko snazší a dostupnější, než kdykoliv předtím. Přesto náš život kvalitnější není. Mimo jiné nás trápí korupce, malost a ubohost politiků a svoji frustraci často přenášíme o úroveň výše, jen co se dozvíme, že pomazánkové máslo se nařízením shora bude jmenovat jinak než pomazánkové máslo. Pak je Evropská unie na forhontu a pliveme po ní.

Sílící extremismus v Evropě přitom také nelze ignorovat. Může být společně s hospodářskou krizí, finanční nestabilitou a nejistotou skutečným koncem EU jako takové. K radosti především Ruska a jiných velkých hráčů s mocenskými ambicemi.

Osobně mě těší, že aspoň Španělé a Řekové se začínají masově bouřit proti současné nadnárodní politicko-finančnické oligarchii, která vysává národní státy a jejich občany. Stávky v Česku zatím masově zřejmě nehrozí, jak ukázala včerejší akce. Nicméně je vidět, že Evropská Unie je neustále v procesu vzniku, který bude trvat ještě dlouhou dobu a je stále ještě možné že to dopadne dobře. Politici ale musí začít naslouchat vlastním občanům.

Evropa nutně potřebuje být jednotná a akceschopná, reagovat rychle na světové změny. To zřejmě nepůjde jinak než jejím sjednocením. Možná i za cenu ztráty části suverenity.

Možná to vidím naivně, ale Evropská Unie, pokud se zaměří na vlastní potravinovou, energetickou, vojenskou a peněžní soběstačnost, pak bude na cestě správným směrem. Pokud se začne více bránit dovozu dotovaného a nekvalitního zboží. Pokud si jednou vyjasní svůj postoj k arabskému světu a Africe vůbec. Pokud bude politicky navenek vystupovat jednotně, pak bude rovnocenným hráčem. To se jí zatím nedaří, přesto bych jí dal šanci.

Mojí noční můrou je totiž žít v politicky rozdrobené Evropě, plné malých-velkých demagogů a narcisů typu Berlusconiho, Klause, Mečiara, Orbána... Nebo v extrémním případě Karadžičů, Lukašenků a Miloševičů, v zemích zmítaných politickou nestabilitou a válkami.

Zatím se zdá, že EU slouží pouze k osobnímu obohacování jednotlivých politiků v Bruselu, snazšímu diktátu nadnárodních korporací a svázání jednotlivých států shora měnovou unií. Pokud se ukáže, že to tak je, pak si Evropská Unie nezaslouží nic jiného než reset. Španělé se po něm už natahují.

safranek.blog.idnes.cz/