Vrbová jinotaj

Vrbová jinotaj

V parku u lavičky

Kam páry milenců

Chodí si pro hubičky

Naslouchá všemu

Co kdo ji poví

Ona však kořeny

V neúrodné půdě hoví

Kolem ní všichni

Tak bezstarostně kráčí

Nevšímají si vrby

Zda se směje či mračí

Ta vrba v parku

Ta není potoční

Svým osudem potvrzuje

Že se jí říká smuteční