Příležitost krize

Únava, vztek, rezignace. To jsou dnes nejčastější pocity, které v důsledku pandemie a z ní vyplývajících omezení našich běžných činností, zažíváme my sami, nebo naši přátelé, kolegové či sousedé.

Zmatená a nahodilá vládní opatření bez promyšlené strategie podkopávají důvěru ve stát a zároveň se velmi neblahým způsobem podepisují na ekonomické situaci především živnostníků a malých a středních firem. V konečném důsledku na hospodářství celé České republiky. A to se nezmiňuji o téměř fatálních důsledcích na školácích a studentech, nebo o zběsilém zadlužování státu. Současná alarmující situace upozorňuje na zásadní důležitost, nezastupitelnost a vzájemnou vyváženost dvou základních pilířů naší společnosti.  Státu, na jedné straně a podnikatelských subjektů na straně druhé. 

Probíhající krizové období, trvající dnes déle než rok, ukazuje, jak zásadní a klíčová je role státu. Bez silného, spolehlivého, efektivního a moudrého státu, který umí řešit krizové situace, umí předcházet černým scénářům a nabízet jejich řešení, se společnost neobejde. Nikdo nemůže tuto jeho úlohu nahradit. Silný, spolehlivý a efektivní stát však musí být partnerem pro svoje občany, kteří v něj mají důvěru. Důvěru v to, že je ochrání před katastrofickým průběhem epidemie a že pomůže zabránit zbytečným úmrtím tisíců lidí. V neposlední řadě i v to, že chrání zdraví svých občanů před obchodními zájmy úzké skupiny lidí navázaných na čínské či ruské vlivy.

Aby mohl být stát silný, musí zde být i silný druhý pilíř - hospodářské a ekonomické subjekty a lidé v nich. Jsou to právě tyto subjekty, které se svými zaměstnanci vytváří přidanou hodnotu a finance potřebné pro fungování státu. Bez fungujícího hospodářství zde zbude stát pouze sám pro sebe. Na to současné vedení státu zapomíná a hází ty, kteří tuto zemí živí, přes palubu.

Krize naštěstí ukázala i mnoho pozitivních věcí. Obyčejnou lidskou solidaritu, schopnost jedinců i společnosti rychle hledat řešení a schopnost lidí adaptovat se na nové situace. Bohužel, místo podpory ze strany státu, zde dochází spíše k vytváření překážek pro každodenní život a tím k dalšímu nabourávání důvěry ve stát. Krize ukázala obětavost českých zdravotníků, hasičů, policistů, vojáků, sociálních pracovníků, učitelů, obchodníků, skautů, neziskových organizací a také mnoha dalších jednotlivců, kteří dali jasně najevo, že společnost, ve které žijí a lidé, vedle kterých žijí, jim není lhostejná.

Bohužel se ukázalo, že stát, na rozdíl od výše zmíněných osob, roli ochránce svých občanů neplní a nezvládá tento hendikep ani postupně dohánět. Spíše naopak.

Dnes ještě stále zápasíme o přežití. Ale začali jsme již bojovat o budoucnost. Musíme se zamyslet nad tím, jak bude vypadat období postcovidové. Určitě dojde ke změnám společenským i hospodářským. Stát by se měl na to připravit, aby získal zpět alespoň část ztracené reputace.  Bude to jedinečná šance pro nastavení silného, spolehlivého a efektivního státu. Pro masivní investice do obnovy ekonomiky a českého hospodářství.  Ekonomika bude posílena více než třemi sty miliardami korun z Evropské unie. Budou to finanční prostředky nad rámec standartních fondů EU – jedná se o Modernizační fond a Národní plán obnovy.  Taková finanční injekce je obrovskou příležitost pro znovu nastartování ekonomiky. Toto se neobejde bez investic do lidí, vzdělání a inovací.

Doufám, že se z této krize nakonec dostaneme poučeni. Odolnější a silnější než dříve.  A nalezneme i rovnováhu mezi fungujícím státem a fungujícím hospodářstvím.