Jak sem se dneska ráno probral z kómatu, tak mi začalo postupně docházet kde sem, co tam dělám, proč to dělám atd. Nečekaně sem byl doma a ve své posteli. Ale pak mi najelo, že to není ledasjaký čas. Zas máme téměř bezvládí. Padla vláda - žádná katastrofa - tvrdí shodně hradní Uko Ješita a odstupující chlap gulama. No ale ono to asi tak jednoduché nebude.
Ostuda ve světě - a že jich už bylo - nevadí, aspoň nám doma ne. Více méně. Většina světových politiků kroky J.P. a jeho rudooranžové party naprosto nechápe. Jistě nebyli v tom sami - rudomodrá partyzánská skupina s nádechy zelené mu v tom pomohla. A všichni jsou teď na sebe jistě hrdí a vůbec jim nevadí, že si ani jeden z nich nedokáže představit, co se asi bude dít dál. Uko Ješita velící Pražskému hradu pomalu chystá nějaký podivný tah - že by vládu sestavoval Ješitův vlezdoprdelka (všichni víme co předváděl při jednání o knihovně) a slavný pokořitel Mt.Everestu Bém nebo třeba, že by se toho chopil oranžový neokomunista J.P. (Jedinečný Příklad pozn.autora) a přivedl konečně své rudé soudruhy, dvacet let po revoluci, opět do vlády. Oni už se na to jistě třesou. I když sexy makovičák asi ne, má strach, že by to v momentální situaci nezvládl - po úspěšném svrhávání Topola ostatně moc vesele nevypadal - a připravil se o teplé místečko a moc sním spojenou do budoucna. A naše budoucnost? Zářivě rudá.
Nu což můžeme si za to jako národ sami. Krátká paměť našeho lidu - a drobné jiné charakterové vady - je to nejlepší co si může český politik přát. Jakmile začne nějaká aféra ohledně jakéhokoliv problému a jakékoliv závažnosti, začne mediální humbuk, všichni začnou vysakovat, že by to udělali jinak, že by měl ten odstoupit, tamten by měl odejít s ním a nakonec by vyhodili úplně všechny. A nastoupili na jejich místa pochopitelně. Jak jinak kdo je povolanější na veškeré funkce než kupříkladu DR.ath, Juro Paróbkovic, Vlasťa Téčko, soudružky Zubová nebo Jakoubková. Po těchto veselých eskapádách se to uklidní nejlépe jinou aférou, třeba z druhé strany politického spektra a lidi pomalu, ale jistě zapomínají. Pravda, novinář jako hlídací pes demokracie, sem tam vytáhne starší věci a národu je připomene, ale český člověk ve své senilitě nad tím je mávne rukou a řekne si: "To už je dávno". Český národ zapomene a dotyčný aktér aféry pokračuje ve své národněpodvratné činnosti (např. poslanecký mandát, ministerský post nebo ještě lépe Špidlova trafika v Bruselu).
Nejsem právník, ale už nějakou dobu - a teď po té veselé komedii ve Sněmovně je to mnohem intenzivnější - mi hlodá v hlavně myšlenka o žalobě na celou divadelní společnost Parlament ČR. Taková kolektivní vina. Všech těch ignorantů co tam sedí. Je to patrně značná utopie, ale na každého z nich se jistě něco někde najde a za tu ostudu, co teď máme ve světě by si už trest zasloužili. Nejlíp nasekat na holou uprostřed Staromáku. Díky čau.
