Zákazem rozvodů proti krizi rodiny
To jsou dvě z myšlenek, které mě nejvíc zaujaly v článku kolegy Kosinky , zabývajícím se důležitou otázkou mezigeneračních vztahů z (nejen) křesťanského pohledu.
Možnost ukončení manželství totiž není v naší kultuře (a ani v křesťanství) nová - relativní novinkou je to, že k tento krok nyní mohou iniciovat i ženy.
Křesťanství ve svých evropských počátcích bojovalo spíše s incestem a polygamií (dlužno dodat, že tato válka trvala téměř deset staletí) a církev sériovou monogamii tolerovala (vzpomeňme čtyř manželek a bezpočtu konkubín Karla Velikého, nebo podobně neuspořádaného rodinného života "svatého krále" Jakuba Dobyvatele).
Starý zákon ostatně zapuzení manželky povoluje, Matoušovo evangelium jej připouští v případě manželčiny nevěry.
Ženino cizoložství coby důvod k rozvodu akceptovala i většina církevních koncilů pátého století. Císař Justinián možné příčiny rozvodu rozšířil ještě o neúspěšný pokus o vraždu manžela/manželky, opuštění domácnosti v noci bez manželova svolení, impotenci a vstup do kláštera.
Běžným důvodem rozvodu zůstávala také manželčina neplodnost.
Nerozlučnost manželství začala církev prosazovat až po gregoriánském koncilu ve 12. století; zároveň ovšem stanovila podmínky k anulaci manželství či k rozluce "od stolu a lože". Rozvody a zapuzování manželek se tím zkomplikovaly, ale - jak dokládají dobové záznamy - nevymizely.
Je vhodné připomenout, že zatímco ještě ve středověku byla impotence muže jedním z mála důvodů, pro něž mohla o rozvod požádat i žena, v 18. a 19. století ustupují potřeby žen do pozadí a manželka je chápána jako osoba, která je ve všech oblastech života podrobena rozhodování manžela: jak píše Žofie Podlipská, "netoužíš po ničem na světě než po spokojenosti mužově, vše ostatní je ti lhostejné."
Nešťastné svazky, jako například ten Boženy a Josefa Němcových, byly odsouzeny k smutnému a trvalému skomírání. Rozluky se nazývaly "přetrženým živobytím", byly považovány za dočasné a další manželství nepadalo v úvahu.
Frustrovaní manželé vyhledávali uspokojení v mimomanželských svazcích - pro ženy tohoto úniku nebylo.
Středověké a ranné novověké zákonodárství cizoložství žen přísně trestalo; právo zabít ženu i jejího milence měl rovněž zákonitý choť.
Ještě v 19. století tištěné příručky společenského chování varují vdané ženy před pouhým důvěrným rozhovorem s cizím mužem.
Teprve o sto let později církev začíná přicházet s názorem, že není nutno, aby se nevěrná žena vyznávala z hříchu manželovi; má si své provinění odčinit výraznějším projevováním lásky podvedenému.
Manželky nevěrných mužů v podstatě neměly, jak se bránit. Milena Lenderová v knize K Hříchu i k modlitbě píše: "Mužská nevěra vzbuzovala pozornost, až když od základů narušovala rodinný život. I tehdy však byla žena zpravidla bezmocná. V květnu 1879 si stěžovala jakási Anna Pisingrová z Podhájí,...na svého manžela Josefa Pisingera, který se od ní odstěhoval a žije s "kuběnou" Marií Bočkovou, matkou tří nemanželských dětí. ... Z dopisu vyplývá, že pisatelka si už stěžovala okresnímu hejtmanovi, oba provinilci tam byli povoláni, napomenuti, aby se rozešli, ale neuposlechli."
Situace se mění až s industrializací společnosti a odstranění ekonomické závislosti žen na mužích - ne tedy proto, že by rozvody dnes byly možné a předtím nikoli, ale proto, že žena, která je v manželství nespokojena, v současnosti má možnost z něho odejít, aniž by jí hrozil propad na dno společnosti. (O tom, jak pádné a oprávněné jsou důvody manželské nespokojenosti u velké části rozvádějících se, ovšem můžeme polemizovat.) Zároveň také významně poklesl počet trvale svobodných osob v populaci, což může mít na rozvodovost rovněž vliv.
Dětství našich předků se pak až do 20. století vyznačovalo tím, že jeho doba byla mnohem kratší, a rodiny mnohem početnější. Ještě v 19. století u nás míval běžný manželský pár kolem deseti dětí (41 - 43 dětí na 1000 obyvatel).
Už z pouhého počtu dětí a rozestupů mezi porody (jen vzácně více, než dva roky) vyplývá, že rodiče jednotlivým dětem příliš mnoho času věnovat nemohli. Mazlení s potomky bylo považováno za nevhodné, projevy lásky se omezovaly na zpěv a vyprávění pohádek.
V chudších vrstvách trávily děti většinu dne s prarodiči nebo staršími sourozenci, zatímco rodiče pracovali na poli či jinde.
Bohatší vrstvy svěřovaly výchovu dětí již od narození do rukou kojných a chův; služeb chův využívaly všechny společenské vrstvy s výjimkou té nejchudší.
Otcové, často výrazně starší než matky, nebývali při výchově dětí přítomni ani fyzicky; odcházeli z domova brzy ráno a vracívali se až v hodinách, kdy už děti spaly.
Výchova tedy byla přísnější, ne však intenzivnější...
Je otázkou, zda bychom se k minulosti v nastíněné podobě ještě chtěli vracet.
Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz
Fotografie v perexu: http://freedigitalphotos.net
Karíma Sadio
Hanebnost Sira Nicholase Wintona
Nicholas George Winton se do povědomí světové veřejnosti zapsal tím, že v rámci dobrovolnických akcí na záchranu Židů a dalších ohrožených lidí na nacisty okupovaných územích zařídil v roce 1939 odjezd 669 dětí z Československa do Velké Británie.
Karíma Sadio
Srdce temnoty
Středoafrická republika, dříve nazývaná Ubangi Šári, je proslulá množstvím hmyzu, který v ní žije. Za těchto okolností není divu, že střední Afrika přitahuje pozornost entomologů. Kolega bloger Martin Konvička není výjimkou. Poslední článek pana Konvičky se ale bohužel týká výhradně politické situace ve Středoafrické republice a je plný omylů a nepravd.
Karíma Sadio
Dva roky v zemi hrochů
O Mali se v médiích v poslední době hovořilo hlavně v souvislosti s pokusy Tuarégů a islamistů získat vládu nad regionem.
Karíma Sadio
Chuděry singles!
Než se moderními médii zmatené třiceti- a víceleté ženy rozkoukají, ujede jim vlak. V mládí se to moc pěkně poslouchá i proklamuje: můžete si dělat co chcete, žádné pánské ponožky poházené po koberci, žádné nevhodné poznámky a nepříjemné otázky, máte čas sama na sebe, na práci, na zábavu. Za pár desetiletí z takových větroplašek ale budou opuštěné ženské bez rodiny, bez vnoučat a bez pomoci.
Karíma Sadio
Manželství a strach
Má žena, která se bojí, že jí manžel unese dítě do zahraničí, právo (a možnost) informovat úřady? Jak daleko smí taková matka zajít? Co je přijatelné právně... a co morálně?
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
ANO vytáhlo na europarlament. Dostálová slibuje podívat se na Green Deal
Hnutí ANO zahájilo kampaň do Evropského parlamentu. Kandidáti se představili před Památníkem Tomáše...
Na synagogu ve Varšavě kdosi hodil Molotov, čin odsoudil Duda i ambasáda USA
Policie ve Varšavě ve středu dostala oznámení o pokusu zapálit synagogu v centru města. Podle...
Z Železné Ursuly hrdou babičkou? Budu osobnější, slibuje von der Leyenová
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová před pár týdny oznámila, že hodlá svůj post obhajovat...
Práce k lidem patří, hodnotí účastníci první máj. Oslavy zdůrazňují i politici
Odstartovaly každoroční oslavy prvního máje. V Praze se koná tradiční studentský majáles a lidé se...
Prodej bytu 2+1, 54 m2, Ostrava, ul. Slavíkova
Slavíkova, Ostrava - Poruba
2 950 000 Kč
- Počet článků 155
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2934x
Lásce nic nepatří, ale ani ona nikomu nepatří.
Lásce totiž zcela stačí samotná láska.
Milujete-li, neměli byste říkat "Bůh je v mém srdci", ale raději říkejte "Já jsem v srdci Boha."
A nemyslete si, že lásce můžete určovat směr, protože láska, pokud jí stojíte za to, určí směr vám.
(Džibrán Chalíl Džibrán, Prorok)
Seznam rubrik
- Včerejšky
- Názory
- Dějiny Konga
- Jinde a jinak
- Ženská obřízka
- Osobní
- Poučení z krizových vývojů
- Nezařazené