Utrpení v přímém přenosu

Patnáctiletá Sarah Scazzi byla vlastním strýcem znásilněna a zavražděna. Příběh tragický, děsuplný a pobuřující, ale ne tak mimořádný, aby se o něj zajímala i jiná média, než jen ta italská. Dětí, kterým se něco podobného přihodí, jsou na světě každý den, žel, přinejmenším desítky.

Jenomže Sarah se do zahraničních sdělovacích prostředků (s výjimkou těch českých) nakonec přece jenom dostala.
Když byla pohřešovaná druhým týdnem, zúčastnila se její matka, Concetta Serrano, živého vysílání pořadu Chi l'ha visto, zaměřeného na pátrání po zmizelých osobách.
 
V průběhu vysílání přišla zpráva, že se švagr paní Serrano přiznal k vraždě a označil místo, kam ukryl tělo. Moderátorka pořadu nezaváhala a matku mrtvé Sarah během vysílání okamžitě informovala. Natáčení šokované ženy pokračovalo ještě osm minut (během nichž moderátorka položila paní Serrano také otázku, zda rozumí tomu, co se stalo), než konečně padl dotaz, zda si zdrcená matka přeje ukončit svou účast ve vysílání. Paní Serrano sice odpověděla, že to tak bude lepší, ale na obrazovkách zůstala ještě další tři minuty.
 
Na vlnu nesouhlasu mezi diváky zareagovali nejen zahraniční novináři, ale také zástupci italské televize, která pořad vysílala. Podle posledně jmenovaných zvládla reportérka svou delikátní úlohu skvěle.
 
 
 
 
 
 
Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz
 
 
 
Fotografie v perexu: http://www.freedigitalphotos.net/