Elektrošok pro vládu

Zpravodajství českých médií sice ohledně dění v západoafrickém Senegalu posledních dní mlčí, ale novináři západních zemí ho na lehkou váhu neberou.

Začalo to pozvolna, už před pár lety: nenápadné - a nakonec úspěšné - pokusy současného senegalského prezidenta Abdoulaye Wadea protlačit do politiky svého syna Karima, (proti kterému by valná část národa nic neměla - u voliček mu nahrává i to, že je pohledný a, chudák, tak mladý už ovdověl - kdyby ovšem nebylo onoho tatínkova protektorství), stavba megalomanského památníku, velkolepé plány na výstavbu nové budovy národního divadla a dalších luxusních staveb, čím dál častější výpadky v dodávkách čím dál dražší elektřiny. Podpora rozvoje zemědělství, úspěchy na cestě k potravinové soběstačnosti, zvyšující se počet dětí zapsaných do škol či rozšíření bezplatné zdravotní péče se zdají nicotnými v situaci, kdy stoupá kriminalita, životní náklady rostou mnohem rychleji než mzdy a nezaměstnanost se nedaří snižovat.
.

Čtyřiaosmdesátiletý prezident po jedenácti letech v úřadu pravděpodobně nedokázal odhadnout míru frustrace chudších vrstev obyvatel, když z náznaků přešel k realizaci svých cílů: změnit ústavu tak, aby mohl být volen na další období, vytvořit funkci jmenovaného viceprezidenta a snížit procento hlasů, potřebné ke zvolení prezidentem, z více než 50% na 25%.
. 
Nesouhlas, projevovaný do té doby převážně na úrovni petic, organizací spolků na sociálních sítích a slýchaný z kazatelen kostelů nebrala vláda vážně ještě ani v březnu letošního roku. Tehdy se pokojných demonstrací zúčastnily desetitisíce lidí, dotčených výrokem ministra spravedlnosti pravícího, že "organizátoři nepokojů musí být zadrženi".
.
"My vládu neodstraňujeme zbraněmi, ale hlasovacími lístky," prohlašovali svorně senegalští demonstranti i politici v době, kdy Tunisané a Egypťané svrhovali vládu.
.
Když ovšem prezident od svého úmyslu změnit ústavu neustoupil, protesty eskalovaly. Dvaatřicetiletý Malick Ba, otec dvojčat, odešel z domu pro léky pro nemocnou dcerku. Když po nákupu vycházel z lékárny, byl zastřelen členem zvláštní policejní jednotky, zasahující u nedaleko probíhající demonstrace.
.
Malick Ba byl první ze (zatím) čtyř obětí na životech, které srážky policie s demonstranty přinesly. O štěstí v neštěstí může mluvit student čtvrtého ročníku historie, který měl namířeno do menzy. Policejní střela ho zasáhla do oka - o zrak přišel, ale zůstal naživu.
.
Politická opozice už nepotřebovala příliš přesvědčovat občany, aby vyšli do ulic: demonstrace nabíraly na síle. Třiadvacátého června, kdy měla změna ústavy být projednávána, se před budovou národního shromáždění v Dakaru sešel, již spontánně, několikasethlavý dav, žádající odstoupení hlavy státu.
.
Prezident návrh změny ústavy stáhl, ale další tisíce rozhněvaných lidí se vydaly do ulic po osmačtyřicet hodin trvajícím výpadku elektřiny - elektropodnik Senelec totiž patří státu. Jak demonstrace nabírají na síle a nebezpečnosti, je vidět i ze snižujícího se počtu žen mezi demonstrujícími. Hoří už nejen barikády z pneumatik a klestí, ale i kanceláře Senelecu a berní úřad. Shořely rovněž čtyři automobily elektropodniků. Demonstranti podpálili bar, patřící jednomu z politiků a hotel dalšího. Vypáleny byly i dvě nigerijské modlitebny.
.
Při srážkách demonstrantů s policií bylo dosud zraněno asi sto lidí.
.
Policie a armáda nyní střeží kromě strategických bodů země i onen monumentální památník obrození - je zřejmě jen otázkou času, kdy si demonstranti vzpomenou, že nemalá část ze zisku z jeho provozu jde přímo do kapes prezidenta.
.
A volby se blíží...
 
 
 
 
 
----------------------------
 
Nejnovější zprávy: podle rozhlasové stanice Rfm zablokovalo několik set zaměstnanců společnosti Jean Lefevbre Senegal dům prezidentovy rodiny, aby tím symbolicky dali najevo, že prezidentův výrok "nepůjdu přes mrtvoly" neplatí a hlava státu musí projít alespoň přes živé.