"Kolik sexuálních partnerů jste měla?" Zdravotnice se při té otázce - jako vždycky - na Margaretu ani nepodívala. Margareta - jako vždycky - odpověděla "jednoho", vzala si lístek a šla se posadit do čekárny.
Margareta byla dobrovolná dárkyně krve. Musela být, protože pro svou práci potřebovala dárcovský průkaz. Turisty z Anglie, Spojených států a dalších zemí ten kousek plastu uklidnil, když si Margaretu přivedli do hotelového pokoje. Margaret měla jedno z nejnebezpečnějších povolání na světě: byla prostitutkou v Zimbabwe, v zemi s nejvyšším relativním počtem HIV pozitivních obyvatel.
Průkazku dárkyně dostala Margaret za to, že si několikrát ročně nechala odebrat půllitr krve. Zimbabwská National Blood Transfusion Service byla organizace, kterou WHO dávala za příklad ostatním rozvojovým zemím. NBTS zpracovávala každý rok osmdesát tisíc litrů krve; krevní buňky pro místní použití, plazmu na vývoz.
V sedmdesátých letech dvacátého století, pár let předtím, než byl objeven původce AIDS (a v době, kdy už byli známi původce hepatitidy B, malárie a dalších nemocí, také přenášených krví) africké země vytvářely krevní zásoby pro vlastní potřebu pro případy válek a dalších katastrof.
Červené krvinky lze uchovávat jen 35 dnů, pak je nutno krev zlikvidovat a nahradit novou. Zato krevní plazma je při patřičné teplotě použitelná i rok. A protože krevní plazma je vzácná a obchodovatelná komodita, jihoafrické státy tento pro ně jen vedlejší, nezpracovatelný produkt začaly prodávat.
S nalezením kupců nebyl nejmenší problém. Prodej regulovala Natal Blood Transfusion Service v jihoafrickém Durbanu; vedoucím Oddělení mezinárodního marketingu tam byl Mike Archer, o kterém tu ještě bude řeč.
V osmdesátých letech se hrozba AIDS stala zřetelnou a přenos viru HIV krví prokázaným. Mnoho států postavilo dovoz "rudého zlata" z rozvojových zemí mimo zákon, další dovozci ztratili zájem. Jihoafričtí dodavatelé krve brzy zjistili, že jejich sklady jsou plné plazmy a stav bankovních účtů se blíží neutěšenému. A tehdy se rozhodli pro změnu.
Plazmu začali označovat jako zvířecí. Jako zvířecí ji také vyváželi, za tiché podpory importérů, do Evropy. Tam byly krevní produkty potajmu přeznačeny a dál prodávány jako humánní.
Tyto praktiky se po čase provalily a belgický účastník obchodu za ně byl odsouzen k jednoletému vězení. Účastníci obchodu pochopili, že západní Evropa je pro podobné podníkání příliš riskantní: existují tam lékařské záznamy, pacienti mohou od lékařů žádat dokumentaci a žalovat je za neadekvátní léčení nebo poškození zdraví.
V roce 1995 začal Mike Archer dodávat do Curychu netestovanou africkou plazmu "jen pro diagnostické účely". Takto označená plazma nesmí být používána k léčení.
Švýcarský překupník produkt dále prodával firmám, oprávněným k výrobě krevních produktů, nebo malým společnostem v Litvě, Jugoslávii a Československu, které po původu krve nepátraly. Pokud to bylo nutné a mimoevropský odběratel trval na certifikátu, použili falešné doklady z Rakouska.
Pro další zpracování putovala test do Izraele, do další diskrétní firmy: Bio-Lab. Její pracovníci neměli o čistotě dodávané plazmy žádné iluze: "Váš materiál je velmi pyrogenický," psali Franzi Dachsovi, jednomu z těch, kteří nakupovali netestovanou plazmu z Curych. Takové krevní produkty, dostanou-li se přímo do krevního oběhu, způsobí pacientovi oběhový šok, zimnici a vysoké horečky.
Ale namísto aby materiál zničili, jak bývá obvyklé, rozhodli se pracovníci Bio-Labu v souladu s požadavky pana Dachcse pro jeho "vyčištění".
Tuto plazmu už Franz Dachs neopovážil dodat na rakouský trh; s falešnými doklady o testech(které nikdy neproběhly) a certifikátem původu EU ji nabízel - přeznačenou jako produkt pro léčebné účely a za cenu čtyřistakrát vyšší, než nakoupil - rozvojovým zemím, zejména Číně a Indii.
Podnikání s krví vynášelo, nejen v Evropě a Africe: z Brazílie se krevní plazma vyvážela ve zmrzlých sáčcích s označením "pomerančový džus", a jistá kanadská společnost dovážela laciné a netestované krevní dertiváty z rozvojových zemí, aby je - jako vyrobené v Kanadě - prodávala dál do Evropy.
Franz Dachs chtěl obchod s krví rozšířit na východní Evropu. Stroje na zpracování plazmy nakoupil přes firmu Heinze Joksche nazvanou Rendita Leasing.
Podnikatelský odhad se panu Dachsovi nepodařil - východoevropské možnosti hodně přecenil, a v roce 1996 stál na pokraji bankrotu. Nebyl schopen splácet leasing a Heinzi Jokschovi došla trpělivost s neplatičem. Začal hledat někoho, kdo by podniky na zpracování krve převzal. Ten někdo byl George Maiwald... a ten také při přebírání podniku přišel na to, že továrna je plná podvodně označené krve, kontaminované viry hepatitidy a HIV, a podle záznamů zjistil, že tento podvodný obchod prosperuje nejméně celé desetiletí. Partička podvodníků ještě Jokschovi nabídla stotisícový (v dolarech) úplatek za mlčení, ale marně.
Dachs, Archer a další byli v roce 1996 postaveni před soud a obviněni z ohrožení zdraví třiceti tisíc lidí - pro tolik by byly stačily nalezené infikované zásoby. Důkazy o tom, že by někdo zemřel, se k soudu nedostaly: ačkoliv existují zprávy o tom, že po použití krevních derivátů pocházejících z jejich obchodování pacienti trpěli vážnými zdravotními problémy a umírali, zdravotní dokumentace záhadně mizela, lékaři trpěli ztrátou paměti a mrtví, například v Indii po hinduisticku pohřbíváni žehem, nemohli být exhumováni.
Shoda náhod přinesla zřejmě jen odhalení špičky ledovce - podobné případy se vyskytují dál. V roce 2005 odhalili čínští lékaři osmadvacet případů pacientů, nakažených ilegálně nakoupenou krví; minulý měsíc se pacienti korejské nemocnice při transfúzi infikovali hepatitidou C, v Indii letos v srpnu přišla policie na stopu gangu zabývajícímu se ilegálním obchodem s netestovanou krví... Další lidé, kteří se přišli léčit, umírají, aby jiní mohli vydělávat víc.
http://www.medicusmundi.ch/mms/services/med/med200101.html
http://www.koreatimes.co.kr/www/news/nation/2009/10/117_53359.html
http://www.mumbaimirror.com/index.aspx?page=article§id=3&contentid=200908312009083102001615b68854ce
http://www.unwire.org/unwire/20000905/10589_story.asp
Gordon Stewart: Positively False: Exposing the Myths Around FIV and AIDS (London, 1998)
Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz
Obrázek v perexu: www.freedigitalphotos.net
