Blogy představují zajímavý způsob realizace svých autorů. A pohled do jejich myslí, uspořádání životních priorit a filosofie. Neméně zajímavé je to, co se k blogům (i jiným internetovým článkům) přidává "zvnějšku": komentáře a (někdy "takzvané") diskuse.
Je přirozené, že někdy se psavci dotknou témat , která dokáží zaujmout, ba pobouřit. Každého autora potěší, když čtenář myšlenku pochopí a rozvine, nebo se vůči ní vymezí a počne snášet argumenty, jimiž ji hodlá vyvrátit. Je dobré, když čtenář ve faktech se mýlícího se autora opraví či doplní - tehdy se nejvíc ukazuje přínosnost přímé a rychlé zpětné vazby, která jinde než na internetu není možná.
Jsou čtenáři, pro něž je psát radostí (ač, přiznejme si, jsme-li autory - málokdo píše především pro čtenáře - jde hlavně o radost z psaní samého, že?).
V diskusích pod články nacházívám, většinou jako čtenářka, i písmena poskládaná do slov, která mě udivují. Vídávám klikatou stopu po návštěvnici, která pročítá (snad?) všechny články, a dává si záležet, aby pod každým (nebo každým druhým) mohla napsat něco odsuzujícího a jedovatého. Čtu větičky od dam, které peskují jiné dámy (ty mizerné matky, které se nestarají o své nevychované děti) i pány (šovinisty, co by nejradši připoutali ženu k plotně) za to, co napsali. Poznámky pánů, kteří pod články tvrdí, že "podobné pitchoviny můžou napadnout jen voliče ODS/ČSSD", případně že autor/ka je promiskuitní asociál zasluhující aby se mu dálo to nejhorší.
Někdy (často!) je na komentářích, zejména těch prudších, znát, že ten, kdo je psal, si článek pořádně nepřečetl, něco přehlédl, nepochopil... a píše o tom, o čem si myslí, že to byl v textu nalezl. Případně, a to je ještě horší, nenalezne-li v textu to, co tam nalézti doufal, pokouší se donutit autora, aby to alespoň dopsal do diskuse (a pokud možno přesně tak, jak si komentátor přeje). Některému čtenáři leží v žaludku jiný člen blogosféry, pročež se chopí i sebemenší příležitosti, aby jeho jméno mohl tupit i v diskusích pod články, které s neoblíbeným autorem nemají nic společného ("hezký článek, Dvořáková! Ne jako ty od toho outsidera Nováka..."), někteří těžce nesou úspěchy jiných (trochu chápu, že napsat vlastní knihu dá mnohem víc práce, a trvá to déle, než pomlouvat knihu cizí), z dalších se stávají odborníci na soukromé životy bloggerů (matka hyperaktivního dítěte má doma nevychovance; otec jedináčka nemá co mluvit o rodičovství, bezdětná slečna je příživnice, nepřispívající na vlastní důchod; nešťastná matka dítěte, které se popálilo, dokonce dostává e-maily o tom, co že je za zrůdu, jíž by mělo být dítě odebráno).
Někdy jsou diskusní příspěvky takového druhu, že mě přimějí k zamyšlení, co (kromě touhy ublížit) vedlo ruku jejich autorů. Kolik z nich by si trouflo podepsat své výroky pravým jménem? Kolik z nich by mělo odvahu říci něco takového druhému člověku do očí? A kdyby... pak znovu - proč?
Každý z nás už někdy slyšel o kobrách. Ne každý už ví, že kromě kober, které vstřikují jed do rány při kousání, jsou i kobry, které jed "plivou", rozstřikují do dálky. Možná, že pochybná anonymita internetu je něco, co umožňuje on-line kobrám realizovat své touhy efektivněji, ve větším množství a z většího relativního bezpečí - plivat místo kousání.
Ve známém příběhu se Sókrates brání vyslechnout muže, který mu nese zvěst o příteli. Mudrc chtěl od svého protějšku, aby mu zprávu předal jen, je-li dozajista pravdivá, je-li to něco dobrého nebo alespoň užitečného. Sókrates tu zprávu nakonec nedostal, ale tato anekdota stojí za připomínání.
Snažím se (a vždycky budu) neříkat a nedělat věci, které bych neříkala a nedělala, kdybych věděla, že zítra budu po smrti. Ne vždycky se to podaří, ale vím, že v den, kdy budu odcházet, budu vědět, že jsem se nemarnila čas - ze svého pohledu - bezcennými pošetilostmi. (Lidské kobry to vidí bezpochyby jinak.)
Ačkoli, vidíte, zrovna dnes jsem trochu z toho mála vzácného času, který je mi vyměřen, obětovala rozvažování nad tím, zda jsou pro někoho jedovaté plivance skutečně tak důležité, aby jim věnoval čas, který by mohl patřit lepším věcem (nebo aspoň lepším slovům)...
Další články autorky k nalezení na adrese http://manzelka.bloguje.cz
Fotografie v perexu: Renaud d'Avout d'Auerstaedt
