Kobry online u Sókratova síta
Je přirozené, že někdy se psavci dotknou témat , která dokáží zaujmout, ba pobouřit. Každého autora potěší, když čtenář myšlenku pochopí a rozvine, nebo se vůči ní vymezí a počne snášet argumenty, jimiž ji hodlá vyvrátit. Je dobré, když čtenář ve faktech se mýlícího se autora opraví či doplní - tehdy se nejvíc ukazuje přínosnost přímé a rychlé zpětné vazby, která jinde než na internetu není možná.
Jsou čtenáři, pro něž je psát radostí (ač, přiznejme si, jsme-li autory - málokdo píše především pro čtenáře - jde hlavně o radost z psaní samého, že?).
V diskusích pod články nacházívám, většinou jako čtenářka, i písmena poskládaná do slov, která mě udivují. Vídávám klikatou stopu po návštěvnici, která pročítá (snad?) všechny články, a dává si záležet, aby pod každým (nebo každým druhým) mohla napsat něco odsuzujícího a jedovatého. Čtu větičky od dam, které peskují jiné dámy (ty mizerné matky, které se nestarají o své nevychované děti) i pány (šovinisty, co by nejradši připoutali ženu k plotně) za to, co napsali. Poznámky pánů, kteří pod články tvrdí, že "podobné pitchoviny můžou napadnout jen voliče ODS/ČSSD", případně že autor/ka je promiskuitní asociál zasluhující aby se mu dálo to nejhorší.
Někdy (často!) je na komentářích, zejména těch prudších, znát, že ten, kdo je psal, si článek pořádně nepřečetl, něco přehlédl, nepochopil... a píše o tom, o čem si myslí, že to byl v textu nalezl. Případně, a to je ještě horší, nenalezne-li v textu to, co tam nalézti doufal, pokouší se donutit autora, aby to alespoň dopsal do diskuse (a pokud možno přesně tak, jak si komentátor přeje). Některému čtenáři leží v žaludku jiný člen blogosféry, pročež se chopí i sebemenší příležitosti, aby jeho jméno mohl tupit i v diskusích pod články, které s neoblíbeným autorem nemají nic společného ("hezký článek, Dvořáková! Ne jako ty od toho outsidera Nováka..."), někteří těžce nesou úspěchy jiných (trochu chápu, že napsat vlastní knihu dá mnohem víc práce, a trvá to déle, než pomlouvat knihu cizí), z dalších se stávají odborníci na soukromé životy bloggerů (matka hyperaktivního dítěte má doma nevychovance; otec jedináčka nemá co mluvit o rodičovství, bezdětná slečna je příživnice, nepřispívající na vlastní důchod; nešťastná matka dítěte, které se popálilo, dokonce dostává e-maily o tom, co že je za zrůdu, jíž by mělo být dítě odebráno).
Někdy jsou diskusní příspěvky takového druhu, že mě přimějí k zamyšlení, co (kromě touhy ublížit) vedlo ruku jejich autorů. Kolik z nich by si trouflo podepsat své výroky pravým jménem? Kolik z nich by mělo odvahu říci něco takového druhému člověku do očí? A kdyby... pak znovu - proč?
Každý z nás už někdy slyšel o kobrách. Ne každý už ví, že kromě kober, které vstřikují jed do rány při kousání, jsou i kobry, které jed "plivou", rozstřikují do dálky. Možná, že pochybná anonymita internetu je něco, co umožňuje on-line kobrám realizovat své touhy efektivněji, ve větším množství a z většího relativního bezpečí - plivat místo kousání.
Ve známém příběhu se Sókrates brání vyslechnout muže, který mu nese zvěst o příteli. Mudrc chtěl od svého protějšku, aby mu zprávu předal jen, je-li dozajista pravdivá, je-li to něco dobrého nebo alespoň užitečného. Sókrates tu zprávu nakonec nedostal, ale tato anekdota stojí za připomínání.
Snažím se (a vždycky budu) neříkat a nedělat věci, které bych neříkala a nedělala, kdybych věděla, že zítra budu po smrti. Ne vždycky se to podaří, ale vím, že v den, kdy budu odcházet, budu vědět, že jsem se nemarnila čas - ze svého pohledu - bezcennými pošetilostmi. (Lidské kobry to vidí bezpochyby jinak.)
Ačkoli, vidíte, zrovna dnes jsem trochu z toho mála vzácného času, který je mi vyměřen, obětovala rozvažování nad tím, zda jsou pro někoho jedovaté plivance skutečně tak důležité, aby jim věnoval čas, který by mohl patřit lepším věcem (nebo aspoň lepším slovům)...
Další články autorky k nalezení na adrese http://manzelka.bloguje.cz
Fotografie v perexu: Renaud d'Avout d'Auerstaedt
Karíma Sadio
Hanebnost Sira Nicholase Wintona
Nicholas George Winton se do povědomí světové veřejnosti zapsal tím, že v rámci dobrovolnických akcí na záchranu Židů a dalších ohrožených lidí na nacisty okupovaných územích zařídil v roce 1939 odjezd 669 dětí z Československa do Velké Británie.
Karíma Sadio
Srdce temnoty
Středoafrická republika, dříve nazývaná Ubangi Šári, je proslulá množstvím hmyzu, který v ní žije. Za těchto okolností není divu, že střední Afrika přitahuje pozornost entomologů. Kolega bloger Martin Konvička není výjimkou. Poslední článek pana Konvičky se ale bohužel týká výhradně politické situace ve Středoafrické republice a je plný omylů a nepravd.
Karíma Sadio
Dva roky v zemi hrochů
O Mali se v médiích v poslední době hovořilo hlavně v souvislosti s pokusy Tuarégů a islamistů získat vládu nad regionem.
Karíma Sadio
Chuděry singles!
Než se moderními médii zmatené třiceti- a víceleté ženy rozkoukají, ujede jim vlak. V mládí se to moc pěkně poslouchá i proklamuje: můžete si dělat co chcete, žádné pánské ponožky poházené po koberci, žádné nevhodné poznámky a nepříjemné otázky, máte čas sama na sebe, na práci, na zábavu. Za pár desetiletí z takových větroplašek ale budou opuštěné ženské bez rodiny, bez vnoučat a bez pomoci.
Karíma Sadio
Manželství a strach
Má žena, která se bojí, že jí manžel unese dítě do zahraničí, právo (a možnost) informovat úřady? Jak daleko smí taková matka zajít? Co je přijatelné právně... a co morálně?
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Mexičtí narkos už nepašují peníze, platí si šmouly. Je to legální a bez rizika
Premium Vsaďte se, že nevíte, jak mexičtí narkos pašují peníze z Ameriky. Jistě, viděli jste v seriálech na...
Nová vlna podvodů. Vyluxovaným účtem to nekončí, přeprodávají se osobní data
Premium Kyberzločinu dlouhodobě přibývá, v Česku se s končící lhůtou pro daňová přiznání podvodníci...
Životní prostředí v Československu patřilo k nejhorším na světě, líčí vědec
Premium V roce 1989 se stal vůbec prvním ministrem životního prostředí. Profesor Bedřich Moldan patří mezi...
Auto za tahačem s tankem zastavilo. Už ale ne kamion, který osobák sešrotoval
Při nehodě tří aut zemřel na dálnici D1 mezi Bohumínem a Polskem jeden člověk, další dva jsou...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 155
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2934x
Lásce nic nepatří, ale ani ona nikomu nepatří.
Lásce totiž zcela stačí samotná láska.
Milujete-li, neměli byste říkat "Bůh je v mém srdci", ale raději říkejte "Já jsem v srdci Boha."
A nemyslete si, že lásce můžete určovat směr, protože láska, pokud jí stojíte za to, určí směr vám.
(Džibrán Chalíl Džibrán, Prorok)
Seznam rubrik
- Včerejšky
- Názory
- Dějiny Konga
- Jinde a jinak
- Ženská obřízka
- Osobní
- Poučení z krizových vývojů
- Nezařazené