Českoslovenští Andělé smrti

O tom, že Němci prováděli během II. světové války lékařské pokusy na živých lidech, bylo u nás napsáno mnoho. Daleko méně se ale ví o tom, že k podobným praktikám se prý uchylovali i českoslovenští lékaři o celá desetiletí později.

Když v roce 1953 skončila korejská válka, nacházela se v Severní Koreji, podle údajů Pentagonu, bezmála tisícovka (podle některých údajů až dva tisíce) amerických zajatců. Navzdory výpovědím svědků prohlašovala korejská strana, že žádné Američany nezadržuje, a Eisenhowerova vláda se - v obavách před občanskými nepokoji v USA a zvyšováním mezinárodního napětí v období studené války - střehla případy pohřešovaných vojáků zveřejňovat.
 
 
Až téměř o čtyřicet let později se začalo mluvit o tom, že američtí zajatci mohli být - a dost dobře možná i byli - používáni jako pokusná morčata. Tato tvrzení na veřejnost pronikla s odtajněním výpovědí generála Šejny, který (zprvu v utajení) prohlašoval, že Američané (stejně jako někteří jihokorejští a jihovietnamští zajatci) v Koreji procházeli českou nemocnicí, používáni zčásti "k nácviku amputací" pro začínající lékaře, zčásti určeni k testům účinků drog a radioaktivního záření na lidskou psychiku a zdraví. Zajatci, zlořečící pod vlivem drog demokracii a vychvalující blaho socialismu se objevovali i v korejských propagandistických filmech.
Nemocnice přitom nebyla nikterak malá - koncipována pro dvě stě pacientů, hostila jich mnohdy až trojnásobek.
 
 
Čechoslováci prý, podle slov generála, který do USA v roce 1968 emigroval, v Koreji postavili i krematorium, v němž byly likvidovány části těl či mrtvoly těch zajatců, kteří už svému účelu dosloužili.
 
 
Generálovi prý nebylo známo, že by někdo z "pacientů" opustil nemocnici živý; této jeho verzi se zdá odpovídat i dřívější podivení amerických úřadů nad tím, že mezi propuštěnými zajatci není nikdo, kdo podstoupil amputaci.
 
 
Další zajatci, zejména ti, kteří měli být sledováni "dlouhodobě", tj. v řádu desítek let, aby se ukázaly případné vedlejší následky používaných látek, a/nebo jejich vliv na děti a vnuky "pacientů", či aby se prokázalo, že poškození způsobená "vedlejšími účinky" jsou skutečně nevratná, prý byli přes Československo dopraveni do psychiatrických léčeben v Sovětském svazu, kde výzkum pokračoval.
 
 
Krátce po zveřejnění těchto informací se americké úřady oficiální cestou dotázaly úřadů českých a ruských, co je na tom pravdy. Evropa všechno popřela. Dokumenty se ztratily - chybí například záznamy pacientů pražské Vojenské nemocnice, přes kterou měly transporty vězňů procházet. Generál Šejna byl prověřován znovu a znovu, během jednoho dne podstoupil například čtyři(!) výslechy na detektoru lži, který žádné nesrovnalosti ve výpovědích neukázal. I přesto byl svědek opakovaně vyzýván, aby výpověď změnil tak, aby byla přijatelnější - opakovaně odmítal. Nařkli ho ze lži, vyčítali mu, že o pokusech na vězních nepromluvil už v šedesátých letech (jako by nebylo pochopitelné, že vypovídat v té době o těchto věcech znamenalo hazardovat se životem), zpochybňovali jeho morální profil.
 
 
Nic z toho ale nedává odpověď na otázku, co se skutečně stalo s tisíci amerických vojáků, zmizelých v Asii.
 
 
 
 
 
 
Podrobněji:
 
 
 
Robert K. Dornan: Accounting for Pow/mias from the Korean War and the Vietnam War 
 
 
 
http://www.praguepost.cz/news101498f.html
 
http://aktualne.centrum.cz/veda/clanek.phtml?id=280542
 
http://www.cs-magazin.com/2004-12/view.php?article=articles/cs041292.htm
 
http://www.miafacts.org/sejna.htm
 
 
http://www.frankolsonproject.org/Articles/NorthKoreans.html
 
 
Obrázek v perexu: http://www.freedigitalphotos.net/
 
 
 
 
 
Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz