Nespokojená matka = spokojené dítě. A proč by ne?

"Cítím se skvěle. Jsem dokonale zdráv, je mi super, lepší by to už být nemohlo. Jenom mě šíleně bolí zub."

Taková a jiná podobenství mi vyvstávala na mysli, když jsem četla blog kolegy Cihláře o tom, že i nešťastná matka může, ba musí, šťastně vychovávat děti.
 
A s tím si, pěkně prosím, dovoluji nesouhlasit.
 
Těhotenství a mateřská dovolená (a pak i přechod, ale tím se v této souvislosti zde nemá smysl zabývat) jsou období, kdy se u žen nejčastěji vyskytují deprese. Těhotenské deprese postihují asi pětinu žen, které pak mnohdy nejsou schopny dodržovat vhodný životní styl, například vyhýbat se alkoholu.
Období po narození dítěte s sebou nese nejen změny biologické, které také mohou být spouětěčem deprese, ale i změny společenské; rovněž relativní izolace novopečených (i délepečených) matek "v domácnosti" může vést k rozvoji depresivních nebo úzkostných stavů.
 
Žena stižená tímto druhem potíží není schopna s dítětem přiměřeně komunikovat, věnovat se mu, projevovat mu lásku, chodit s ním ven atp.
 
Malé děti, jejichž matky byly v těhotenství a krátce po porodu vystaveny velké stresové zátěži, jsou více ohroženy diabetem.
 
To jsou záležitosti, které nejsou vůlí plně ovlivnitelné, ale přesto mohou být zčásti nebo zcela závislé na prostředí. Nemusíme zacházet ani tak daleko. Stačí nepochopení, neporozumění, nevěra nebo jinak zapřičiněná manželská krize, aby se děti ocitly na druhé koleji, mimo plnou pozornost a péči rodičů.
 
Životní (ne)spokojenost jednoho člena rodiny - jakéhokoliv! - nelze "odmávnout" rukou s tím, že ať je mu/jí jakkoli, své povinnosti musí odvádět na 100%. Rodič nebo partner, který je unavený, mrzutý, vyčerpaný nebo vzteklý, v sobě nemůže najít tolik pochopení, lásky nebo důslednosti, jako rodič či partner šťastný a vyrovnaný. I kdybyste mu to nakrásně dali befélem. Nejde o to, že frustrovaný rodič se nesnaží mít spokojené dítě. Jde o to, že děti nejsou hloupé. Těžko je rodič oblafne kašírovanou idylou, a těžko se bude soustředit na jejich potřeby a pocity, když má plné ruce práce s těmi vlastními, negativními.
 
Někteří manželé nebo manželky možná (podle toho, co jsem četla, vlastně spíš určitě) mají sklon nespokojenost svých protějšků přehlížet. Koneckonců, můžou se vzdálit do práce, s kamarády na kuželky nebo s kamarádkami do cukrárny, aby se nemuseli zabývat tím, že něco není v pořádku. Děti nikam odejít nemůžou - do určitého věku.
 
Ano, i dítě spokojeného rodiče se může cítit zle. Ale dítě nespokojeného rodiče samo dosáhne spokojenosti jen stěží - už proto, že do dospělosti si odnese nezáviděníhodný vzor.
 
Podle mě ta rovnice tedy vypadá jinak: spokojená matka, otec a dítě = zdravá rodina. Je-li ovšem jeden jediný člen rovnice nešťastný, správný výsledek se nedostaví.
 
 
 
 
 
 
Reakce na články:
 
Spokojená matka neznamená spokojené dítě
 
Spokojená matka, spokojené dítě
 
www.edukafarm.cz/soubory/farminews-2009/5/deprese-tehotne.pdf
 
http://www.lundbeck.com/upload/cz/files/pdf/Brozury/Depresivni_porucha_a_jak_ji_prekonat.pdf
 
 
 
 
Další články autorky: http://manzelka.wordpress.com/