Tak to chtěla

Seděla u kuchyňského stolu a krájela pečivo. Nejspíš chystala sekanou. Její prsty hbitě posouvaly ty nebohé rohlíky pod ostří nože a tam se měnily v úhledné kostičky.

Jak to, že se neříznete? Vůbec se na to nedíváte, udivilo mě. Nemusím se tam dívat a vidím to, odpověděla. Vypadalo to neuvěřitelně. Řezala vlastně po slepu, ale přesto si byla jistá, že se neřízne. Střídavě se dívala na svýho muže, který s námi byl v kuchyni a na mě, cizího kluka, který jí v noci nestydatě ošukal dceru v jejím domě. Uvařil mi kafe. Sednul jsem si ke stolu a ubalil. Oba to věděli, museli nás slyšet, když jsme se v noci vrátili a proklouzli do jejího pokoje, ale evidentně je to nijak nepobuřovalo. Pak vkročila do kuchyně ona. V místě, kde se v tu chvíli objevila, paprsky ranního slunce pronikaly oknem a za jejími zády obtékaly její postavu. Dobré jitro, řekla a celá u toho zářila.

Seznámil nás barman, můj kamarád. Tu noc si mě prostě vybrala. Za jedním účelem a s jednou podmínkou. Řekni mu, že to bude na jednu noc a pak konec, jinak nic. Tak to chtěla. Přiznám se, že jsem se propadl do hloubky jejího pohledu už po pár prvních slovech. Nešlo jí odolat. Za chvilku jsme nasedli do auta a jeli k ní domů. Bydlela v malém drážním domku hned u železničních kolejí. Její pokoj byla spíš taková boudička, dřevěný přístavek, ale uvnitř byl tak vyšperkovaný, jako pokojíčky panenek. A ona byla vyvoněná čokoládová princezna, krásně oblečená. Všechno jsem to z ní pomalu, pečlivě svlíknul a pak byla celá má. Když jsem ráno v kuchyni viděl její bílý rodiče, došlo mi to. Zahrnuli jí péčí a láskou, kterou by jinde stěží dostala. A ona jim za to rozkvetla do nádherného květu. Tu noc jsem však byl jen pouhým jejím rozmarem. Do hola ostříhanej bílej kluk s omláceným anglickým autem. 

Vypil jsem kafe a dokouřil. Pak jsem jí odvezl do školy. Vystoupili jsme z auta a tam dal jí tam poslední pusu. Holky před školou byly v tranzu. Tak to prostě princezna chtěla.