Prvním zákonem nebe je pořádek. Disciplína, kázeň, řád, co se ti pak může stát? Ano, tohle jsem si kdysi napsala na nástěnku. Přesně tady jsem na sobě potřebovala zapracovat...
Generální úklid je jako léčba šokem.
Najdete, co jste hledali, co jste měli na svém místě, se náhle ztratí v uklizeném prostoru.
Zjistíte o sobě všechno, co jste ještě nevěděli. Ztratíte iluze. Když budete hodně poctiví, zase je obnovíte. Podíváte se na sebe jinak. S jistou dávkou schovívavosti a trpělivosti. Do zdárného konce budete potřebovat hodně síly. Nebude to za den, ani za týden. Jelikož máme tolik věcí, kolik máme místa, záleží na každém.
Nový řád, nový život.
Zjistila jsem, že ten nepořádek byl především v hlavě, v neujasněných představách.
S každou vyklizenou a nově vytvořenou části prostoru se cítím líp. Potřebuji se osvobodit od minulosti. Zatím to nedokáži úplně tak, jak bych chtěla.
„Až budeš opravdu chtít změnit svůj život, vyhodíš všechno“, radí kamarádka.
Často na ni myslím. Má pravdu.
Jsme závislí na věcech, uklidňují nás. Pokud jich je příliš, působí rušivě a vytvářejí pravý opak. Cítíme, když je něčeho příliš. Když je něčeho tak akorát, působí to velmi příjemně. Je nám s tím dobře.
Tento princip funguje ve všem. Je zvláštní, když člověk dokáže zkrotit své vášně, zvládne nakonec úplně všechno. Začne se vracet do normálu. Tak rád. Je to úleva, vysvobození.
Je to boj sám se sebou, který nelze vyhrát. Kapitulujete a vyhrajete. Zvítězí vyšší síla.
Ta, která dává všemu znovu smysl.
Ta, která vyvádí z temnoty.
Ta, která chce to, co Ty.
Jasný pohled na věc, východisko z nicoty.
