Stínové Já

Nikdy se nezbavíš stínu, čeká, až udeří. Nezbavíš se stínu, je tvou součástí. Ať se děje, co se děje, vstup do svého Slunce s plným vědomím.

Nikdy se nezbavíš stínu, 

on ti nevěří. 

Strach si brousí zuby, 

chce tě k večeři. 

Někde v hloubce čeká, 

až mu dovolíme, 

vzít nám všechno, 

o čem sníme. 

Nikdy neodejde? 

Chrání nás?

Když ho nejmíň čekáš, 

přijde zas. 

Vysměje se citům, 

lásce nevěří. 

Nedovol mu prosím

dát si večeři.

Co mám tedy dělat, 

vždy nás oslabí. 

Buď silnější, než slabost. 

Zvládneš cokoli. 

Rozhodni se pevně 

pro svůj cíl

a podporu vyšších sil.

Trpělivost, vytrvalost, 

píle a hravost. 

Náhle cítíš 

novou lehkost.

Kdo vrhá ten stín?

Přece ty!

Ustup, nedělej drahoty!

Dýchej, už odchází.

Tvé Světlo znovu zazáří.

PS: Dnešní den, ať je láskou v kalendáři!