Splněné přání

Minulý rok na Silvestra byl jeden pejsek hodně smutný. A víte proč? O půlroční štěňátko se jeho majitel už neměl čas starat. Dostal novou práci a tak přemýšlel, co s ním jenom bude? Pejsek se stočil do klubíčka. Upřel na něj zrak.

Vycítil, že se něco děje. Dnes jde se svým páníčkem na oslavu. Tolik se těšil. To ještě nevěděl, jak se toho velkého hluku, bude bát ...

Rodina nechtěla, aby pejsek zůstal doma sám. Jenže, co se nestalo? Pejsek nebyl tak docela obyčejný, naučil se totiž si sám otevírat odveře. A tak v nestřeženém okamžiku, vyskočil na kliku a vyběhl ven z oslavy...

Nikdo si toho chvíli nevšímal. 

Proběhl se v chladné trávě, udělal, co pejsci dělat mají a rozhlížel se po okolí. Jé, to to ale studí!

Tolik hvězdiček na obloze! Budu si něco přát. A't najdu nového páníčka, ať mne má někdo rád. 

Nikdo netuší, co se může odehrát v takové psí hlavičce...

Najednou došel k nějakému stavení, kde zrovna také slavilo spoustu lidí veselého Silvestra. 

Bujaré veselí a tolik lidí pohromadě.

Byla to hospoda, tu pejsek neznal. 

Jenže všichni oněměli, když se najednou otevřely dveře a místo očekávaného hosta, přišel nějaký cizí pes.

A sám!

My se známe? Slyšel odněkud hlas. Karle, to je sousedův od naproti. Ale nebyl, kdepak. 

A světe div se, štěně se rozhlédlo a skočilo jedné paní přímo do klína.

Smích nebral konce.

Ale paní se vůbec nesmála. To je můj pejsek, dnes v noci se mi o něm zdálo! 

?????

Ve snu se mi zjevila věštkyně a řekla mi, že jestli chci být v životě šťastná, ať si pořídím psa. A je tu!

Všichni si mysleli, že si dělá legraci. Ale jen ona sama dobře věděla, že ne. Že toho pejska už ve snu viděla. 

Je můj, už ho nedám! 

A zabalila ho do deky a už si ho odnášela domů, ani nečekala na půlnoční přípitek. 

Štěně i nová panička měly oči jen pro sebe.  A paní Janička  přemýšlela, kam ho uloží a komu pejsek asi patří... Když do ní narazil původní majitel.

Jé, paní, vy jste hodná, vy jste ho našla?

Ne, přišel sám... A vyprávěla mu celou historku. 

Pánovi se trošku zaleskly oči, ale byl moc rád, že se celá situace vyřešila a chundelatý kamarád má někoho, kdo ho bude mít rád. 

Napořád. 

Pššššš. Štěňátko slastně usnulo. 

Ano, to už je tak, pejsek nejlépe usne tam, kde je teplo  a kde ho mají rádi. 

To přece znají všichni kamarádi. 

PS: Napsáno podle skutečné události