Byla mi položena otázka, jak probouzet osobní sílu a víru v sebe sama. Napadlo mne, že by to byl dobrý námět pro další blog.
Naše vnitřní síla, kterou jsme postupně ztráceli na cestě životem, potřebuje katarzi, obnovení a oživení. A to na všech úrovních.
Kde se oslabujeme?
Vlivem negativního myšlení, prostředí, závislostmi, sebedestrukcí. Málo pohybu, spánku, naopak hodně nezdravých potravin.
Setrváváme zbytečně dlouho v toxických vztazích, nereálných iluzích, příliš přemýšlíme. Chceme být dokonalí a bezchybní. Pleteme na sebe bič, který je třeba zahodit.
Nikam nás neposouvá, protože se bojíme chybovat a když to není dokonalé, tak ať to raději není vůbec.
Dokonalost je idea, ke které můžeme mířit, nikoliv cesta. Dokonalost je někdy studená a živé chyby, které nás vedou k proměně, nám nemohou ublížit, ba právě naopak. Všechno zvládneme cvikem a vytrvalostí.
Časem zjistíme, že to, co jsme považovali za nemožné, už docela bravurně ovládáme a můžeme se posouvat dál. První kroky byly úspěšné a tak nás motivují k dalšímu růstu.
Díky změně mysli, na které jsme již dlouhodobě pracovali, se nyní cítíme silnější, bolestivé situace, které jsme v minulosti museli překonat, jsme proměnili v zaujetí a vášeň.
Co ale konkrétně potřebujeme dál, aby se síla znovu neztratila, abychom nepodlehli neefektivní činnosti.
Tužku a papír. Je potřeba si všechno psát, jinak se myšlenky rozletí a my se nebudeme mít čeho chytit.
Budeme zažívat nepříjemné pocity, které vedou ke zbytečné frustraci a smutku, či depresím.
Přitom by nás zachránil jednoduchý plán, který bychom časem doplnili o konkrétnější podobu, podle toho, jak danou činnost budeme provádět a co k ní budeme potřebovat.
Co bychom ještě poradili osobě, která se tázala, ohledně sebedůvěry?
Důvěru k sobě nám nikdo nemůže dát. Ale jednotlivými kroky na ní můžeme pracovat a jednoho dne nás upřímný úsměv prozradí.
Zvládneme cokoli, co si budeme přát.
