Jen doplním. Tím jedem v toxických vztazích jsou vznikající emoce, které dlouhodobým působením mohou člověka oslabovat. Třeba i tzv. zlomit. Ostatně Mojžíš dobře věděl, jaké jsou duše otroka. Jsou vztahy, které lze jen velmi těžko zpřetrhat. Například opustit společnost, která je cíleně oslabována z pozice moci. V takové společnosti ovšem nepřibývá jen lidí, kteří se podvolují, ale také těch , kteří se přizpůsobují a stávají se subdominantními, čímž pomáhají dál oslabovat sebedůvěru a sebeúctu ostatních a trestat je za jejich vzdor. V podstatě dochází ke genocidě, protože vnitřní (emoční) reakce se dlouhodobým působením stresorů promítají i do genetické výbavy. Ve zvířecích societách takové vztahy můžeme spatřovat také. Boje o moc a postavení v tlupě nebo smečce jsou toho důkazem a chování jednotlivců ve vzniklé hierarchii je výsledkem.

Krásně popsáno.

Evo, napíšu to jednoduše: mluvíte mi z duše.

Hezké. Zaujal mě pojem "toxický vztah" a to, že setrvávat v něm není dobré. Je to určitě také pravda, protože setrvávat znamená bránit něčemu novému a (možná) lepšímu. Jenže, to setrvávání má nějaký důvod, který někdy nelze obejít. Jakoby místo nás rozhodovalo něco nad námi, něco mocnějšího. Tím důvodem může být láska, zvyk, odpovědnost, závislost, strach... doplňte podle svého. Má smysl jít proti mocnějšímu? To si musí každý rozhodnout sám, jak tu toxicitu vnímá velkou (co je pro někoho toxické, pro jiného být nemusí) a co tedy s tím, někdy je asi lepší nechat to plynout, i kdyby sto koučů radilo jinak. Ale ať člověk udělá cokoliv, všechno se stane součástí jeho samotného, čili se stane to nejlepší.

To jsem se rozepsala, snad mi, paní Evičko, rozumíte.

Jarmilko, skvělé.

Opět mě vaše písmenka nutí k přemýšlení a tak, pokud se rozhlédnu kolem v přírodě, tak musím uznat, že fauna a flora jsou na této planetě prostě dokonalé a jediným tvorem, který toho zatím nemůže dosáhnout je asi sám človíček, proč asi....

Proč asi? Protože si človíček nechá do všech přirozených emocí a pudů kecat mozek a jeho zažité vzorce.

Skvěle jste to napsala...promluvilo srdce, promluvil rozum

Skvěle jste to napsala ....promluvilo srdce, promluvil rozum.....

Děkuji.

Evi, tohle uz zni skoro jako navod od nejakeho kouce. Radsi nez hledat cestu pro cestu samotnou se snazim zit dneskem, davat a brat to, co den prinasi a sebeduveru neresit. Ona si pak nejak zije svym zivotem a ja ji do toho nemluvim

Krasny vecer

Honzo, vy to umíte říct tak lidsky... Já jí do toho nemluvím! Musím se smát... Děkuji za myšlenku.