Myslíme si, že minulost poskládáme do dárkové krabičky a převážeme růžovou mašlí. Dáme ji dozadu do skříně, aby nebyla moc na očích, když třeba nedopadla podle našich představ.
Co takhle podívat se na ni novýma očima a použít jako materiál ke stavbě krásnějšího domova? Příjemnějšího životního pocitu?
Ať nás život zase baví!
Takže žádné nostalgické vzpomínání. Ztráty přehodnotíme a podíváme se na to, co všechno jsme vlastně nalezli. Co nám to dalo.
Podíváme se na ten moment přerodu v bytost, kterou jsme tenkrát nebývali.
Pokud jsme se dosud nevyrovnali třeba s rozvodem, zkusme se zeptat, co nejlepšího se nám v manželství přihodilo?
Tohle byla rada z jednoho divadelního představení.
Pokud si na nic zrovna nevzpomenete a vtipně odpovíte – rozvod, tak se zasmějte a běžte dál.
Já jsem se teď naučila dívat se na věci s humorem a vidím je jako scénky na jevišti.
Ne, že by život byl jeden vtip za druhým, ale je to osvobozující. Určitě hlavně s odstupem.
Někdy voní humorem celý den.
Na vlakovém nádraží vypráví vtipné historky jeden pán a paní v okénku se náramně baví.
Jeho smích je tak nakažlivý, že se vám nechce odcházet. Geniální bavič ve výslužbě.
Pak jedete metrem a skupinka lidí, se neustále směje a jsou naprosto uvolnění.
Tady je jasně vidět, že nejdou do práce, nebydlí v Praze a mají relaxační seminář.
Rodina je daleko a oni mají neskutečnou volnost. Starosti jsou z dosahu a všechno je najednou legrace.
Pak si jdete koupit kávu do Tabáku a vaše dobrá nálada se už odráží na prodavače a pokračuje velmi vtipná scénka, kde se pobaví dalších deset lidí.
V práci to taková legrace zase nebude, říkáte si, ale úsměv od ucha k uchu už vám ten den nikdo nevezme.
A najednou vám jde všechno od ruky, s lidmi s povídáte tak nějak víc v klidu a je vám dobře.
Během dne vymyslíte ještě několik další vtipů, protože vám všechno připadá najednou veselé.
A tohle je cílem odpoutání se od minulosti.
Naučit se žít jinak.
Nebrat se tak vážně, dokázat jít dál.
Vnímat život všemi smysly a mít ho stále rád.
