Rodina

Kamínky v botě už netlačí, prošel jsi cestu z bodláčí a náhle klid ti duši zdobí. A s vůní domova se v srdci snoubí. 

Odkládáš kabát na věšák, 

nezdobí ho žádný strach. 

V předsíni voní vanilka, 

doma tě čeká maminka. 

Tu náruč štěstí dobře znáš.

Ze všech cest se vracíš rád. 

Ta maminka je tvoje žena,

děti spí tiše v postýlkách. 

Tu lásku nikdy nevyměníš

za vůni jiné ženy. 

Víš, jak posvátný je dar, 

co byl ti jednou dán.

V očích ženy vidíš sebe, 

nikdy ji neztrať v nedůvěře. 

Vztah, co se s léty buduje, 

má cenu zlata, ne, že ne.