Přítel na inzerát

Jitka odepsala na pár kontaktů. Má čerstvě po rozvodu, ví že na další vztah ještě není připravená, ale co kdyby... Jeden muž jí byl obzvlášť sympatický. Zaujala ji slušnost a pozornost. 

Sešli se ve městě, kde Pavel bydlel. Pozval ji na večeři. Přišel krásně oblečen, v ruce kytku a bonboniéru a knihu, která mu právě vyšla...

Tak to už se mi dlouho nestalo, pomyslela si Jitka. Mladý muž jí nabídl několik restaurací a ona si mohla vybrat, do které zajdou. To se jí moc líbilo. Večer neměl chybu. Stůl pro dva, tlumená světla, hudba a výborné menu. Prvotřídní víno, které pila poprvé. Vše muž zaplatil. Zdál se jí velmi galantní. Večer se schyloval ke konci, když ji ještě pozval k sobě domů. Máte to daleko, kdybyste se neurazila, můžete přespat. Jitka se příjemnému pokračování nebránila.

Nevadí, že u mne bydlí maminka? Teď se o ni starám. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se večer mohl pokazit. Pavel zavolal domů a velmi slušně a zdvořile hovořil s maminkou. Jitka byla překvapená, jak krásně s ní komunikuje. 

Jedna "nedokonalost" tu však přece jenom byla. Pavel díky úrazu přišel o levou ruku. Jitka začala zhluboka dýchat. " To nevadí..." Ale měla co dělat, aby na ní nepoznal rozpaky. Nevěděla, jak reagovat. Něco se v ní pralo. Nedokázala to přijmout. Pozvání domů však ze slušnosti neodmítla, pozitivní povaha mladého muže ji bavila a hlavou jí problesklo jediné, ten muž má velmi dobré srdce! 

Když přišla k němu domů, dokázal se s jednou rukou postarat o ni i maminku a vše s krásným úsměvem. 

Jak je to možné? Ptala se sama sebe v duchu Jitka. Kolikrát řešíme v životě takové hlouposti a dokážeme se vztekat na celý svět pro nic za nic. A Pavel je naprosto klidný.

Schylovalo se k půlnoci. 

Jak takové setkání dopadlo a jestli se ještě někdy oba dva uvidí?

V tuto chvíli nechám konec otevřený. Aby si každý čtenář mohl vymyslet svoji verzi...

PS: Inspirováno dnešním vyprávěním.