Jitka odepsala na pár kontaktů. Má čerstvě po rozvodu, ví že na další vztah ještě není připravená, ale co kdyby... Jeden muž jí byl obzvlášť sympatický. Zaujala ji slušnost a pozornost.
Sešli se ve městě, kde Pavel bydlel. Pozval ji na večeři. Přišel krásně oblečen, v ruce kytku a bonboniéru a knihu, která mu právě vyšla...
Tak to už se mi dlouho nestalo, pomyslela si Jitka. Mladý muž jí nabídl několik restaurací a ona si mohla vybrat, do které zajdou. To se jí moc líbilo. Večer neměl chybu. Stůl pro dva, tlumená světla, hudba a výborné menu. Prvotřídní víno, které pila poprvé. Vše muž zaplatil. Zdál se jí velmi galantní. Večer se schyloval ke konci, když ji ještě pozval k sobě domů. Máte to daleko, kdybyste se neurazila, můžete přespat. Jitka se příjemnému pokračování nebránila.
Nevadí, že u mne bydlí maminka? Teď se o ni starám. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se večer mohl pokazit. Pavel zavolal domů a velmi slušně a zdvořile hovořil s maminkou. Jitka byla překvapená, jak krásně s ní komunikuje.
Jedna "nedokonalost" tu však přece jenom byla. Pavel díky úrazu přišel o levou ruku. Jitka začala zhluboka dýchat. " To nevadí..." Ale měla co dělat, aby na ní nepoznal rozpaky. Nevěděla, jak reagovat. Něco se v ní pralo. Nedokázala to přijmout. Pozvání domů však ze slušnosti neodmítla, pozitivní povaha mladého muže ji bavila a hlavou jí problesklo jediné, ten muž má velmi dobré srdce!
Když přišla k němu domů, dokázal se s jednou rukou postarat o ni i maminku a vše s krásným úsměvem.
Jak je to možné? Ptala se sama sebe v duchu Jitka. Kolikrát řešíme v životě takové hlouposti a dokážeme se vztekat na celý svět pro nic za nic. A Pavel je naprosto klidný.
Schylovalo se k půlnoci.
Jak takové setkání dopadlo a jestli se ještě někdy oba dva uvidí?
V tuto chvíli nechám konec otevřený. Aby si každý čtenář mohl vymyslet svoji verzi...
PS: Inspirováno dnešním vyprávěním.
