Po čem toužíš?

Řekni mi. Zapomeň na hodiny. Je jedno, kolik je ti. Čas stejně pořád letí. Zastav se a zamysli se. Po čem jsi toužil jako dítě? 

Po čem toužilo tvé srdce? 

Co se změnilo ve tvé hloubce? 

Věřím, že v podstatě nic. 

Jen se to bojíš říct. 

Uvnitř jsi stále stejný. 

Osud není beznadějný. 

On ti vždycky připomene, 

co je důležité a co už ne. 

PS:

Z podstaty se nedá slevovat. Už víš, z čeho můžeš brát?