Mámě

Když jsi mne vzala do náruče, netoužil jsem bojovat. Rvát se s kluky a střílet prakem. Chtěl jsem se u tebe jen schovat. 

Když jsi mne mami, pohladila, 

byla jsi pro mne celý svět. 

Toužil jsem jenom být tvým chlapcem.  

S pohádkou na tvých rtech. 

Když jsi mne mami, opustila, 

nemohl jsem tu zradu snést. 

Pořád tě vidím, jak jsi se mnou, 

proč jsem se v tobě musel splést. 

Jak vůbec může máma,

odejít od svého syna? 

Jak může nemilovat svoji krev?

Možná, že dnes by bylo všechno jinak

a ty bys přišla, třeba naposled. 

Pořád jsem čekal, mami, 

že zas za mnou přijdeš, 

že pošleš pohled zdaleka. 

Jestlipak mami, v té velké dálce, 

sis na mne někdy vzpomněla. 

Píšu ti dopis, vím, že už tu nejsi, 

je mi to líto, pořád moc. 

Píšu ti, mami, že bych to chtěl vrátit

a jít za tebou, třeba bos...