Láska a strach

Je možné míchat koktejl z obou pocitů? Čím více lásky, tím více strachu bez citu? Čím více vášně, tím více mrazí nás? Co z toho plyne, kdo jednou spasí nás? 

Doteky něhy. Vroucí cit. Je to tak blízko. Jen to procítit. 

A náhle v stínu obou z nás, něco se blýsklo, ještě není čas?

Zraněná srdce, těžko se sblíží, půjdou-li k sobě, strachy se zkříží. 

Bolestí uvnitř zavřou se dvířka, i když se lásce po něze stýská. 

Uzdravit všechno, co bylo zraněné, naučit duši, napít se z pramene.

Z pramene síly, lásky a uzdravení. Najít tu žábu, co spala na prameni. 

Uvidíš, ucítíš, náhle jsi dál. Všechno se změnilo, zatímco jsi spal. 

Procitáš, už věříš, není to kříž. Lásce jsi na stopě a srdci blíž. 

Chudoba končí, bohatství citů, náhle je v tobě, hlubokém tichu. 

Pohár se plní, víš, co je třeba. Potrava lásky, tvůj denní chleba.

Pohár se plní, tvé nové štístko.  Temnota končí.

Je to tak blízko.