Když jsi smutná

Tak se díváš, nějak jinak, než tě znám. Když jsi smutná, tak si stýskáš, jsem jenom v tvých představách.

Když jsi smutná, tak máš pocit, že vše hezké odchází, 

když jsi smutná, tak tvé štěstí asi šlape do louží. 

Když jsi smutná, tak máš pocit, že nic není jako dřív.

Když jsi smutná, proč mám pocit, že jsem neměl odejít.

Když jsi smutná, tak se mnohé, jaksi samo vyjasní, 

když jsi smutná, nejsi sama sebou, srdce netančí. 

Když jsi smutná, tak máš pocit, že se láska vytrácí, 

když jsi smutná, tak se neptám, proč jsi náhle jako stín.

Když jsi smutná, tak tě v duchu líbám, hladím ramena.

Když jsi smutná, tak se znovu zeptám, co to znamená?

Když jsi smutná, to už neuvidím, jsi tak vzdálená.

Když jsi smutná, ještě někdy cítím, pozdrav zdaleka.

Když jsi smutná, to se v srdci loučíš, jen tak vzpomínáš. 

Když jsi smutná, je to vždycky stejné, těžko usínáš. 

Nebuď smutná, však to jednou přejde, všechno přebolí. 

Nebuď smutná, vždycky slunce vyjde, už je po boji. 

PS: Věnováno tátovi