Dva mladí manželé se drží za ruce, přichází okamžik pravdy. Na monitoru se objevují dvě embrya. „Taťko, budeme mít dvojčata!"
Dvojčátka v bříšku se zatím mají skvěle. Ještě vůbec netuší, co je čeká, až poprvé vykouknou na svět. Jú, to bude podívaná! Už se nemohou dočkat.
„ Ty.....Slyšel jsi včera ten rozhovor taťky s mamkou? “
„Co myslíš?“
„ No, přece, jak říkali, že nemají pořádně žádný život. Nevíš, co to je, ten život?
Pak jsem zaslechl něco o tom, že nedostanou ani sociální dávky. Že je maminka teď nezaměstnaná.
Co to je nezaměstnaná, co je to zač ty sociální dávky, nevíš? Tam nahoře to musí být zvláštní, viď?“
„No… To jsem neslyšel, to jsem zrovna asi spal. Ale máma nebyla nějak ve své kůži, cítil jsem to. Ona asi nespala. Budou prý muset koupit větší auto. A malá sestřička bude asi dost žárlit.
Co to je auto? A malá sestřička, to je kdo? On už tu byl někdo před námi? Páni…
Chtěl bych to tam nahoře všechno prozkoumat, podívat se na to zblízka. Ale ještě není čas.
Teď jsme tady a pomalu rosteme, hele bráško, pořád mne nekopej, trošku se ukázni, není tu moc místa.“
„Jo a slyšel jsi tu nádheru, co včera naši poslouchali? Máma říkala, že je to hudba.
To bylo moc příjemné. Pak mi také zpívala, to se mi líbilo, to bylo fajn. Jak jen jí dát vědět, aby v tom pokračovala, že je mi pak dobře?“
„To ona pozná, neboj."
„Co se děje teď?"
Je zvláštní ticho.
Máma s tátou jsou dojatí. Tak je to pravda. Jsou tam dva.
Vida, jak se ten život někdy kulatí ...
