- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Dívenka se nemohla vynadívat. Magicky ji přitahovala. Vykvetla pro radost, jakoby připomínala pomíjivost krásy života.
Miluji tě, zašeptala dívenka a hluboce vdechla její vůni. Smím tě utrhnout? To záleží na tobě. Buď pokvetu pro všechny kolem, nebo jen pro tebe. Co si vybereš?
Miluji tě, chci být s tebou, zasnilo se děvčátko. A než se růže nadála, byla v jejím náručí. Pojď, vezmu tě domů. Růže si malinko vzdychla. Mohla jsem si pomyslet, že lidské chtění si vždycky vybere to bolestnější. Ale neříkala nic, jen malá slza jakoby skanula z voňavého květu.
A víš co? Já tě nedám do vody, ponesu tě na srdci!
Au, skoro vykřikla růže. Divoké růže milují svobodu.
Dívenka si přiložila květ k hrudi a slastně usnula.
Ráno se růže tvářila smutně.
Jak to, že už tolik nevoníš, zlobila se dívenka.
Voním, jen, když jsem živá, povzdychla si růže.
A každým dnem usychala víc a víc.
Kde je tvá barva, tvá dokonalost?
A růže neřekla už nic...
Další články autora |