Někdy je dobré se oprostit od všeho kolem a jen tak se ponořit do svého nitra. Aby člověk nabyl plného kontaktu se svými pocity, se svým tělem. Nenechat se rozptylovat ničím zvenku.
Jak by takové procítění mohlo vypadat? Hned po ránu?
Začínáme cítit chodidla. A tak se bosky proběhneme pokojem, cítíme dotek plosek nohou, měkké koberečky nás hladí a lehounce šimrají. Vnímáme, co se děje s námi. Usmíváme se. Otevřeme okno a zhluboka se nadechneme. Pustíme oblíbenou píseň. Zatančíme si. Když se nikdo nedívá, nejdříve pomalinku si užíváme každý tón i pohyb a nakonec zrychlíme do vášnivého víru jarního vzduchu právě probuzené energie. A najednou se přistihneme, že si zpíváme a divíme se, z jaké hloubky tóny vycházejí.
Konečně naplno cítíme sami sebe a v tuto chvíli nám nic nechybí. I když se myšlenky mohou zatoulat někam daleko, snažíme se je propustit a naplno se oddat přítomnosti. Dokážeme se jí naplnit a kouzlit se sílou, která odněkud jakoby zrovna přiběhla. Je tichá, zářivá, klidná a veselá. Dalo by se říci, že i voní. Tajemstvím, toho co je a co se brzy stane.
Osvěženi pozitivním nápadem jsme otevřeni pokračování hry. Podíváme se na ruce. Položíme obě dlaně k sobě. Jsou měkkoučké, teplé, příjemné. Hladíme je navzájem bříšky prstů a pociťujeme léčivý dotek.
Jdeme do koupelny. Všímáme si barev i hebkosti ručníků, z čištění zubů si uděláme meditaci. Pomalu, jemně se dotýkáme zoubků a dásní. Nespěcháme. Pustíme si sprchu. Vychutnáváme si každou kapku vody, dneska nešetříme. Dovolíme si víc cítit. Dýchají nejen plíce, ale i naše póry v pokožce. Je to zvláštní pocit. Zjemníme i při mytí a užijeme si euforické pocity, které nastartují den.
Chystáme snídani. Cítíme se nějak slavnostněji. A tak si dáme kávu, či čaj do památečního hrníčku. Nějak to víc chutná. Vnímáme, jak držíme ouško a teplý nápoj má přímo zázračné účinky. Uvědomujeme si, jaké máme štěstí, že můžeme v klidu posnídat a vypravit se do nového dne.
S pocitem, že ne každý dnes takový DAR prožije.
