Život v minovém poli

Opravdu nic tak nezpříjemní den, jako to, když na chodníku vyšlápnete….však vy víte co. Ano, podle snáře to znamená štěstí a peníze, ale v reálu to znamená hlavně hnus při mytí boty. Kde to jsme? Neplatí zde určité vyhlášky?

 

Vztek, hnus, odpor. „Krásné“ pocity z dnešního odpoledne. To nemluvím o tom, jak jsem botu drhnul. Opravdu mám někdy pocit, že někteří majitelé psů jsou jen sobecká, když to řeknu naplno: Prasata! Je snad logické, že co můj pes „udělá“ to si také uklidím ne? Všude kolem chodníků jsou odpadkové koše, dokonce i extra pytlíky, tak co se děje?

 

Kdybych někdy v budoucnu nedej bože byl majitelem psa, tak bych se určitě choval zodpovědně a ten pytlík klidně u sebe nosil. Neznám totiž nic hnusnějšího na pohled než scenérii městského trávníku plného „hnědých min.“ Naopak, bych nekompromisně stíhal pokutou všechny majitele, kteří po svých čtyřnohých miláčcích neuklízejí. Taková vyhláška už sice je, ale řekněte mi, kolik lidí jí bylo kdy postiženo.

 

Drazí majitelé psů. Prosím zamyslete se nad tím, jestli by opravdu nebylo rozumné a adekvátní dbát o blaho všech a uklízet po sobě. Zase, neházejme všechny do jednoho pytle. Mám za to, že většina to opravdu tak dělá, ale i přesto to není znát. Nevím, jestli je to tou leností nebo odporem. Pak tu ovšem vzniká otázka: Proč si psi pořizujete, když se štítíte po nich uklidit?        

 

Jsem na to ovšem malý pán. Mé slovo je jako volat do větru. Jdu si dát své umyté boty na balkón, aby mi oschly a přemýšlet o lidské blbosti, která je věčná.

Autor: Michal Sabó | pondělí 30.3.2015 18:56 | karma článku: 7,39 | přečteno: 197x