Tak jsme konečně vyměnili prezidenta. Na hradě nastane znovu klid a mír a...I kdeže. Teprve teď začíná to správné dusno mezi národem.
Deset let. Přesně tak dlouho se na hradě děly věci, o kterých by šel napsat humoristický román. Prezident, co vyprázdnil vinný sklep, kancléř, co si popletl doby, a jako novodobý Trautenberk rozjel korupci ve velkém a hospodařil na panském tak, že by ho i Krakonoš nakopal...Je toho dost. Od čtvrtka máme nového prezidenta, dokonce i okolní země si všímají pozitivních změn, ale jsou tu tací, kteří ho nikdy nepřijmou. Jsme státem omezenců a lidových vypravěčů? Opravdu jsme tak zdegenerovali, že místo zpátky na západ stále míříme na východ?
Prezident lidu?
Velké procento lidí si na nového prezidenta nemůže zvyknout, protože se nechová, jako jeho národ. Rozdíl mezi Zemanem a Pavlem? Zeman byl prototypem ukázkového Čecha. Neštítil se alkoholu, jeho vtipy vyjadřovali českou náturu a svými názory vždy mířil na východ. To lidem vyhovovalo a imponovalo. Choval se jako oni. Pavel? Přesný opak. Proto bude pro lidi problém ho mezi sebe přijmout. Tradiční předobraz vesnické veselice od Josefa Lady u něj nečekejte.
Čechy směrem na západ? Nepřijatelné!
34 let po revoluci a stejně jsme národ, kde vede přesvědčení, že pouze Rusko je naším opravdovým spojencem. Jsme přeci Slované (ha ha ha). Pro dnešní společnost, co ze všech svých problémů viní EU a USA je nepřípustné, abychom s nimi navazovali hlubší vztahy. Pohoršující? No, není se čemu divit. Za vlády M. Zemana jsme přeci lezli hluboko do čínské a ruské zadnice, nedivte se, že si lidé zvykli. Není u nás normou, aby prezident otevřeně kritizoval východ a hlásil se k evropským hodnotám. Odvykli jsme. Potrvá roky než pochopíme, že jsme měli falešné modly.
Prezident je beztak loutkou vlády.
Další z fabulací národa je, že prezident jde ve všem vládě na ruku, což je docela vtipné, protože kdyby dobře poslouchali, tak i ve svém prvním projevu oznámil, že se mu nelíbí kroky současné vlády na téma daní a důchodů. Lidé prostě dělají škatulky. Kdyby zvolili A. Babiše, tak by byl přeci zvolen člen opozice. Ten, co myslí na lidi a chce změny. Logika? Tu v tom nehledejte, rozmlouvat něco fanatikovi je jako říkat alkoholikovi, aby si to desáté pivo už nedával.
Dva nerozlučné tábory
V Čechách od voleb existují dva tábory. Když to zjednoduším, tak je to prozápadní demokracie a ti, co radši východ. Odhadem je to půl na půl. Jedni myslí racionálně a druzí věří manipulaci a fake news. Mimochodem, polovina národa stále věří, že nyní po nástupu Petra Pavla do funkce, bude vyhlášena mobilizace a Češi půjdou bojovat na Ukrajinu. Člověk by se tomu normálně zasmál, ale oni to berou jako naprostý fakt. Maďarsko si berou za vzor, ale málokdo si zjistí fakta, že Maďaři jsou na tom ekonomicky o dost hůře než mi. Dá se s tím něco dělat, nebo musíme počkat jako Mojžíš na poušti, až stará generace vymře?
Je to smutné, ale většina milovníků východu, nikdy socialismus nezažila, nebo byly hodně malé děti. Jaký to výsměch, když vám třicátník poví, že za komunistů bylo lépe. Jakým právem tohle může někdo říci? To je to samé, jako kdybych já tvrdil, že První republika byla nezkaženou demokracií. No určitě. V téhle zemi musí nastat tvrdá rekonstrukce škod posledních desetiletí. Už na školách se musí dětem rvát do hlavy, že ne všechno, co se jim říkají v televizi a na internetu je pravda. Dokud budeme tolerovat fakt, že někdo otevřeně a beztrestně obhajuje zločiny minulosti, nikdy tu klid nenastane. Chceme změnu? Tak pro to musíme něco začít dělat.
Máme nového prezidenta. Nová krev, nová naděje. Zbavme se starého populismu a společně se vraťme tam, kam patříme. A na východ to není, přátelé.
