Minulý týden otřásl médii případ mladíka z Prachatic, který sdílel na internetu video, jak týrá svého psa. Video šokovalo nejednoho člověka, a zažehlo mezi lidmi velikou vlnu nenávisti.
Ano. Koho by nešokovalo sledovat muže, jak se násilně chová ke svému psovi. Když si člověk po zveřejnění tohoto incidentu pustil Facebook, tak se to na něm hemžilo nenávistnými komentáři na jeho osobu. Lidé, a to nejenom pejskaři, si pro něj žádali ty nejtěžší tresty, div si nepřáli mladíkovo lynčování za to, co tomu nevinnému zvířeti provedl.
Jestli mě ale něco na této kauze nejvíce frustrovalo, tak to byl fakt, že denně můžete v médiích narazit na případy týraní dětí a nikdy se nesetkáte se stejnými reakcemi lidí. Ano, trýznění zvířat je odporná záležitost, ale jak je možné, že ublížení zvířeti má u nás větší hodnotu zloby než ublížení člověku?
No upřímně. Vybavte si případ týrání dítěte, který by tak šokoval veřejnost, že by zástupy lidí sdíleli nenávistné statusy o tom, jak si pachatel zaslouží ten největší trest. Takový případ se mi opravdu nevybavuje, a proto se mi nikdo nesmí divit, že zveličování trýznění psa do takové míry, mě více než šokovalo.
Zkrátka a dobře. Co jsme to vlastně za lidi, když upřednostňuje zvířata nad lidi? Nerad bych, aby si nyní čtenář myslel, že jsem necitlivý vůči zvířatům, nebo že jimi pohrdám. Vůbec to není pravda. Ale na druhou stranu, kolik lidí šokoval případ z minulého týdne, kdy byla v Praze nalezena mrtvola novorozence? Nikde jsem neobjevil šokované statusy lidí, kteří pro matku vražedkyni žádají nejvyšší trest. Za to pro mladíka, který mlátil svého psa, lidé chtějí div ne šibenici.
Sečteno podtrženo. Dosáhli jsme zajímavého bodu. Člověk více než sebe lituje zvířata. Smutné? Možná. Spíše je to dokonalá ukázka naší doby a našeho stylu života, kdy se každý staráme jen sami o sebe, a život jiných nás nechává chladným. Měli bychom se nad sebou zamyslet. Odsuzuji lidi, kteří ubližují zvířatům, ale více odsuzuji lidi, kteří jsou schopni ublížit sami lidem.
