Pololetí na krku a ty synu máš problémy s dějepisem. Za našich časů to byl odpočinkový předmět který podstatně vylepšoval prospěchový průměr. Nedá se nic dělat, dnes bude krátká exkurze do minulosti. Protože nejsem historik tak jen zlomek z toho co osobně pamatuji. Budu povídat o vzdělání.
My jsme byli vzděláváni z gruntu. Málo platné, Komenský se na naší vzdělávací soustavě podepsal. A nejen on. Celé generace dobrých kantorů. Začínalo to tím, že za základ se pokládala rodina. Do hlavy nám vtloukali poučku „matka vede dítě k člověku, otec k lidem“. Přeloženo do češtiny to znamená zhruba tolik, že první tři roky je dítě prakticky stoprocentně v péči matky, potom se do šesti let pod jejím laskavým dohledem rozhlíží po dětském kolektivu a následně se své role ujímá otec aby dítě zapojil do společnosti. Matku to nijak nediskvalifikovalo, protože vždycky byla krkem který hlavou rodiny kroutí a významný dopad to mělo především na chlapce. Mladí muži jako ty, vychovaní (zaměstnanými) matkami, vzdělávaní ve školách plných žen a zpracovávaní stylisty, kadeřníky a módní policií jsou všechno jiné než chlap schopný přežití.
Škola nás krmila vším možným, zaplaťpámbu i matematikou. Protože to je nejlepší výcvik pro vývoj mozku. Politologické, ekonomické a další kecy jsme zvládali levou zadní, protože mimo usilovné cvičení slovního blufování během zkoušení jsme se bavili ještě dobrovolnými cvičeními na téma „vliv výživy chrousta na kosmické lety“ a podobně. Formovaly nás střední školy (byly ještě nereformované) protože maturita na průmyslovce byla náročnější než dnešní bakalářské zkoušky. Pro ilustraci zmíním údiv mého kolegy, který ve svých čtyřiceti letech zjistil že jeho matka, takto prostá venkovanka má nejen maturitu (to věděl stejně jako to že mluví německy a má základy latiny), ale že si ještě pamatuje základy infinitesimálního počtu. (Víš vůbec o čem je řeč?) Na vysoké nás následně vychovávali drsně ale laskavě. (Nebojte se, termínů je dost.) Tím chci říci, že moudří pedagogové od studia vyhazovali jen v případě naprosté ignorance studenta nebo prokazatelného a dlouhodobého flákání se. Jeden z mých profesorů byl pověstný tím, že zkoušel tak dlouho až narazil na neznalost a pak studenta pozval na příště bez ztráty kytičky. V dalším termínu otevřel zápisník, zjistil co dotyčný uměl a začal tím co neuměl. Pilný student napodruhé exceloval. Méně pilný přišel znovu a tak dlouho až bodoval i on.
Takže do praxe jsme přišli připraveni. Ale k té historii. Stále můžeš slyšet jak někteří nemohli studovat. Pravda, kdo chtěl vědeckou hodnost z politiky byl stranou a vládou lustrován. Ale v oboru technickém byl naopak provokován. Ona to totiž nebyla žádná sinekura. Dnes se paušálně mnoho lidí vymlouvá. Ještě jsem neviděl někoho kdo by řekl, že nestudoval protože byl blbý. Navíc vysoká kvalifikace nebyla ještě zárukou blahobytu. Pro srovnání: Můj otec vydělával jako kvalifikovaný dělník čtrnáct stovek tehdejší měny. Jeho syn vysokoškolák začínal na třinácti. A otcův spolupracovník, slaboduchý pomocný dělník měl jedenáct. Takže trávit doby disentu v kotelně bylo zárukou spokojenosti pro toho kdo chtěl být za větrem.
A tak to je stále. Proto se pacholku uč i ten dějepis ať víš co tě v životě čeká. Protože dějiny se opakují a kdo se nepoučí z historie je ztracen. Orientovat se v ideologické džungli není snadné.
