Vyhni se alkoholu, drogám, sázkám a hlavně špatným kamarádům. Lehce se řekne, ale hůř udělá. Hlavně v kolektivu.
Prarodiče zažili vznik republiky. Nepochybně byli nadšeni. Basreliéf TGM visel na zdi přes celou první republiku, přes válku i za komunistů. Mimochodem, visí tam dodnes.
Rodiče nebyli revolucionáři. Emila Háchu nekritizovali. Prezidentský úřad prý převzal proto, že ze zákona to byla po odchodu E. Beneše jeho povinnost. Navíc se vědělo, že jeho zdravotní stav je politováníhodný. Na druhou stranu právě emigrovavší prezident už příliš pochopení neměl. Ale přišly horší věci.
Jména Daladier a Chamberlain byla spíš nadávka. Něco jako Quisling. Přátelé, zrádci, podrazáci. V tomto pořadí. Pokud se nemýlím, stejně jako vůči nám se zachovali vůči Polsku. Francie a Anglie svým poručníkováním vytvořila problémy v oblasti od Syrie po Palestinu. Jen málo lidí je ochotno připustit, že kamarády si neumíme vybrat a hlavně s nimi neumíme jednat podle zásady já pán, ty pán. Je to jen naše chyba, že jednou nekriticky vzýváme soudruhy z východu, podruhé se necháme poučovat o demokracii od přátel ze západu, kteří ještě před čtyřiceti lety byli evidentní rasisté a někteří z nich jsou dodnes. Kteří si ještě nedávno zvolili za prezidenta člověka problémového po všech stránkách. Bushoviny jsou směšné, ale ne legrační.
Očekáváme od přátel záruky, přátelskou pomoc a bezpečí. Nechceme mezi nimi vidět potomky pattonů, kteří si hrají na kowboje s nízko zavěšenými kolty. Co je to za hrdinství likvidovat nepřítele střelou řízenou satelitem z výšky několika kilometrů? To umí každý hráč střílečky z bezpečí za monitorem. Naštěstí bez následků.
Problém přátelství a to spolehlivého přátelství znovu nastolil blízkovýchodní konflikt. Kurdové bojují proti IS. Ale proti komu bojují Turci? Tedy ne Turci, ale jejich prezident a generalita. Naši kamarádi ve zbrani jednou proti těm, podruhé proti oněm? Dokonce současně?
Hledat kamarády v hospodě po pátém pivu není rozumné. My nejen nemáme vlastní rozum, my nemáme ani paměť a jsme nepoučitelní. Někdo z hlouposti, jiný ze ziskuchtivosti. V době nekonečných diskusí o problému imigrace si dovolím použít toto téma a připomenout několik vět:
Holandsko má potíže při soužití s islámskými přistěhovalci a najednou se má k Unii připojit islámské Turecko a stát se nejpočetnější zemí Evropské unie. A to by znamenalo mít společnou hranici s Irákem a s Iránem, naprosto rozvrácenými a těžko vypočitatelnými zeměmi. Pro lidi, kteří mají špatnou zkušenost s malou komunitou muslimů, je představa, že by měli sdílet společnou politickou obec s velkou islámskou zemí, těžko přijatelná. (Jacques Rupnik, 2005)
Jsou lidé kteří si všímají, uvažují a umí definovat. A pak ti ostatní.
