Masmédia přetékají vařením. Redakce časopisů kde se donedávna vařil jen „turek“ jsou plné špičkových kuchařů. Vaří se v rozhlase i televizi. Jsem celoživotně na jídle závislý, navíc mlsný a protože s obezitou nemám problém, vaření mě přitahuje. Začal jsem proto bádat nad oblibou kuchařských článků a pořadů, zvl. televizních.
Na první pohled se nabízí vysvětlení, že televize nemá co vysílat. To si ovšem nedovolím tvrdit. Jednak máme dostatek filmů pro pamětníky, bohatý archiv z dob reálného socialismu a krásně uhozené seriály, nejen americké. Zbytek vyplní reklama. Navíc pustit se do kritiky jednotné kulturní fronty komerčních i veřejnoprávní televize by si mohl dovolit jen blázen. Proti přesile nic nedokáží ani politici.
Je tu jednodušší vysvětlení. Lidé neumí vařit. Je neoddiskutovatelný fakt, že muži vaří častěji než dřív. A pokud se do vaření pustí, dosahují obvykle pozoruhodné úrovně. To by ovšem vypadalo, že neumí vařit naše ženy. Prostě dcery a vnučky zapomněly základní dovednost svých matek a babiček, nebo jsou pohodlné a raději se spokojí s prefabrikovanou náhražkou. Pustit se na tenký led genderové vyváženosti je ovšem horší než být obviněn z požívání drog a kapsářství současně. Zkuste to, jestli máte tu odvahu.
Zbývá vysvětlení třetí. Několikaleté prorokování špičkových ekonomů jak se blížíme ke konci krize plynule a spolehlivě je úspěšně znevažováno soustavným poklesem všeho mimo cen. A pořady o vaření se stále jednoduššími recepty ze stále obyčejnějších surovin to potvrzují. Takže vlastně je všechno v pořádku. Takový dušený choroš s restovanými bramborovanými šlupkami nemusí být špatný. Záleží ovšem na správném okořenění.
