To je řečí. Aféry nás obklopují, miliardy záhadně mizí, podvodů přibývá. A nikdo prý za nic nemůže.
Když se objevily první kalkulačky, začali školáčci odmítat počty. Proč taky, když jsou kalkulačky. Počítače umí opravit pravopis (tedy ve skutečnosti pouze překlepy) a tak proč se učit češtinu. V současnosti jsme dospěli tak daleko, že děti neumí matematiku, mají potíže s mateřštinou, fyziku a chemii nechápou a jazyky jakbysmet. Škola je tu od toho aby nepřetěžovala, motivovala nějakou show a hlavně umožnila postoupit dál. Vytýkat je možné snad jen že důrazně nevysvětluje jak žádný učený s nebe nespad´, víc hlav víc rozumu, komu dal pámbu úřad dal i rozum(!)…Děti jsou v tom nevinně. Postupují na střední školu.
Střední školu je důležité vybrat si takovou kde je převis nabídky nad poptávkou, učí se nějaký náročný obor jako užití osmitunové stupnice v lidové písni Křováků a maturita se dává za padesátiprocentní docházku. Pokud je papínek solventní doporučuje se škola soukromá. Tam slepici co snáší zlatá vejce nevyhodí i kdyby měla jednu nohu, vypadala jako králík a do kurníku ji museli nosit. Z naivního dítka se stává světák, který ví zač je v Pardubicích perník.
Přechod na vysokou je téměř nutností. Jedno jakou, hlavně není příliš náročná. Mnoho herců hraje lékaře a dobře. Ale vystudovat medicínu nebo nedejbože techniku, to na perspektivním jedinci nechtějte. Světem vládne kšeft. Některé fakulty si z nového přístupu ke studiu udělaly program. A tak MBA a PhD už začínají být sprostá slova. Bývaly časy kdy v čele katedry byl docent a profesorů bylo méně než šafránu. Dnes je jich dostatek. Proč ne, když málem každý vedoucí servisu je prezident nebo alespoň generální ředitel.
A tak nám přibývá odborníků. Podle otřepaného vtipu, že „kdo umí ten dělá, kdo neumí ten učí a kdo neumí učit, ten to všechno řídí“. Učitelka musí mít vysokou školu pedagogickou. Ministr ne. Protože má poradce, asistenty, sekretáře(-ky), tiskové mluvčí a další podržtašky kteří si na rozdíl od zaměstnanců své odměny určují sami. Naštěstí také agendy znalé řadové úředníky o kterých je známo, že by instituci (firmu) uřídili i bez vedení. (Říkávalo se, že dobrá firma dobře pracuje i když je šéf mimo.) Přesto jsme zažili odborníky na dopravu kteří devastovali železnici, ministry průmyslu kteří zlikvidovali textil, cukrovary, sklárny, keramičky a další, ministry financí kteří prošustrovali miliardy, ministry školství kteří ochromili učňovské školství i ministry životního prostředí, kteří ničili krajinu ze všech sil. Ani těm se ale nedá nic vytýkat. Většinou se jedná o starší generaci, která vyrostla v socialismu a všemi prostředky ho resuscituje. (Až všichni všechno rozkrademe, budeme mít všichni stejně. A někteří zase víc.)
Obdivujeme celebrity. Ukazují nám jak se opít, kdo s kým co a jak často, předvádějí nám nové cd, které natáčeli deset let a nový ohoz, pokud možno minimální. Ti, co mají mozek jsou mezi nimi vidět zřídka. Pracují.
Vzpomínám si na jednu starou radu jak se vyrovnat s nepřiměřenou mírou obdivu k podobným autoritám. Představte si je v podvlékačkách. Pozor na dámy ve spodním prádle, to se líbí téměř každá. Bude po obdivu. A můžeme střízlivě začít přemýšlet kdo za to všechno může.
