Začalo to před časem. Tedy nejde o nic nového. Vlastně je všechno v pořádku. Ale jak šel čas, dostihly mě dvě zcela nové informace, kterých se nemohu zbavit.
První zpráva sdělovala, že nějaký lump napadl naší hvězdnou tenistku Petru Kvitovou. Moc jsem si přál, aby tak bezcitného člověka dostihl trest. Dokonce jsem uvažoval o tom, že podobná individua by bylo vhodné opakovaně řezat na pozadí a ne nechat relaxovat v českých, poměrně slušných kriminálech. Obratem přišla další zpráva. Jmenovaný oddíl vyhlásil odměnu sto tisíc za dopadení pachatele. Potěšilo mě to. Když to nepomohlo, zvýšil neznámý dobrodinec odměnu na pět set tisíc. Je to od něho hezké, i když je to vlastně úplata jinému lumpovi, který toho prvního práskne. Jsou situace, kdy se taková praxe osvědčila.
Jenže pak mě dostihla další zpráva. Magazín Forbes, který má ve zvyku zveřejňovat výdělky známých a samozřejmě nejbohatších osobností prozradil, že Petra Kvitová vydělala v létech 2014 – 15 téměř osm milionů. Samozřejmě v dolarech, korunami se nezabývají. Tuto informaci prý u nás přetiskl časopis Týden. Nevím, nečetl jsem, ale ve svém spravedlivém rozhořčení jsem znejistěl. Bez komentáře.
Ale to nebylo nic proti druhé zkušenosti. Jak člověk stárne, dostává se mu možnosti navštívit tu a tam léčebnu dlouhodobě nemocných. Zatím jen jako návštěva. Nejsem padavka, naopak, myslím, že mě život zocelil, ale nebylo mně lehko na duši. Personál, obětaví lidé s náročným a nevalně honorovaným povoláním se snaží, ale celkový dojem je slušně řečeno tísnivý. Přesto, že mezi zaměstnanci je více blahoslavených než v naší církvi za celou dobu její existence. V televizi jsou ochotni ukázat jen luxusní domovy pro seniory se skotačícími devadesátiletými babičkami. Je to lež, trapné zkreslení reality. Dlouhodobě nemocní vypadají jinak, prostředí vypadá jinak, a čím víc jsem takových zařízení viděl, tím víc si připomínám antické: „Koho bozi milují, umírá mlád.“
Žijeme v klamu a snění. Máme podivné hodnoty a ještě podivnější budoucnost. Prostě i pomoc v nouzi vidíme každý jinak.
