Zaujala mně zpráva jak stoupá nehodovost mladých řidičů a komentář, že na jejich neopatrnost mají vliv i počítačové hry. Věřím. Každý rodič jistě zažil, kdy jeho předškolák na varování aby nebral ten nůž a neuřízl si prst suverénně odvětí – „pan doktor ho přidělá“. Opatrnost zřejmě není vrozená.
Hry jsou dobrý byznys. Zvláště ty bojové. Když s tím kluk začne včas, tak může v pubertě dosáhnout výborných výsledků. A představte si, že se do hry tak vžije, že chce zkusit jet 200 po silnici, skolit dýkou souseda nebo přiškrtit babičku. Může se stát policistou nebo ještě lépe vojákem. Dostane maskáče, neprůstřelnou vestu a perfektní výzbroj od přilby až k patě. Prostě chlap k pohledání. Třeba se dostane i na zahraniční misi a tam bude likvidovat teroristy pomocí přístrojů pro noční vidění, na dálku, spolehlivě a definitivně. Stejně jako na monitoru.
Ale co když je naproti také hráč. Stejně starý, stejně dobře vycvičený. Navíc si přikoupil bonus. Má nejen automatickou pušku ale i minomet a protitankovou střelu. Náš chlapec se rozprskne na molekuly. Druhý level.
Jenže je tu ještě třetí level. Ten už se netýká jen těch dvou. Střílejí se například slepice – pardon - civilní obyvatelstvo, čím víc, tím lepší skóre. Zatím se to hraje jen někde, ale s fantastickými výsledky.
Bojovníci proti Kaddáfímu vykradli sklady zbraní, vyšli do pouště a protože tam je cílů málo šíří tu správnou víru v Mali. Hlavně mezi civilisty, je to jednodušší.
Tyran Mubarak za kterého jezdili i naši turisté k teplému moři a na každém kroku je hlídala policie aby díky fanatikům neutrpěl cestovní ruch, tak ten byl odstraněn. Dnes si žádný turista netroufne do velkých egyptských měst bez notné dávky odvahy a dobrého průvodce.
Že v Iráku Saddam krotil vášně podle svého je fakt. Teď bojují všichni proti všem a budoucnost je ve hvězdách.
Afgánistán vynechám i Pákistán. A Sýrie? Zdá se, že už nebojuje vládní vojsko proti povstalcům, ale dokonce i povstalci proti sobě. Ti co nebojují utíkají za hranice a prosí o chléb a vodu zatímco bojující jakýmsi zázrakem dostávají dostatek zbraní aby se mohli vyřádit. Humanitární organizace loudí peníze na vládách i obyčejných občanech. A přitom oficiální data uvádějí, že každý obyvatel této divné planety nedobrovolně přispívá na bojové hry fanatiků tisíce korun ročně.
Nějak se to šíření demokracie nedaří. Proslýchá se, že kdesi na východě chystají čtvrtý level. Samozřejmě dražší, propracovanější. Kdopak vlastně vydělává na prodeji takových her?
