Právě jsem si poslechl Zdeňka Velíška. Jeho trefné postřehy poslouchám rád, ale to neznamená, že bych spolkl úplně všechno. Dnes výstižně přirovnával příspěvek Česka Mezinárodnímu měnovému fondu k poškozené lodi. Názorně. A předvedl krásnou novinářskou manipulaci.
Krize eura je podobná poškozené lodi. Protože jsme součástí Evropy, protože jsme do značné míry závislí na obchodní spolupráci s Evropou, musíme v případě potřeby i svléknout košili a díru zacpat. Ten příměr s košilí nebyl právě nejlepší. Zapomněl totiž, že my, co jsme na břehu jsme ochotni svléknout košili a možná i svetr, ale nikdo od nás nemůže požadovat abychom v trenýrkách vítali posádku havarované lodi ve slavnostních uniformách. Vážení kapitáni unijní ekonomiky kteří jste tu havárii způsobili, až budete v trenkách tak vás pozvu ohřát a třeba i na večeři. Ale abych si já dával oukrop zatímco vy se cpete lanýži a eurojátry… no tak to už snad přeháníte.
Podobně vystupoval pan Schwarzenberg v televizním interwiev. Dalajláma na něho udělal velký dojem. Na koho by neudělal? Pan ministr si na otázku „jak hledat štěstí v nejistém světě?“ odnesl odpověď „zbavit se sobectví“. Pan ministr jako obvykle nedával při setkání s dalajlámou pozor. Mniši, nejen buddhističtí, obvykle žijí ve skromnosti a službě potřebným. Pan ministr střídá politické strany jak špinavé ponožky a k tomu ještě stačí pečovat o rozsáhlý majetek. Možná, že kdyby projevil trochu víc skromnosti, pomohl by řešit mnohé z problémů se kterými si neví rady vláda a veřejnost jen udiveně zírá. Hledat štěstí v nejistém světě totiž také znamená aby se vlády zajímaly i o životní problémy lidí a především jeden z nejdůležitějších problémů, tzv. rozevírání nůžek. Jak má s poctivým příjmem několik tisíc vystačit občan když obchod je nastaven na příjmy stokrát vyšší. Ode mě ani košili neuvidíte. A byl bych rád, abyste nerozhodovali za mě bez mého vědomí.
Zveřejňovat podobné moudrosti už snad není jen netaktní.
