Století blahobytu

Nehodlám získávat sympatie na nadávkách Tomu nebo komukoliv. Nehodlám poučovat. Na karmu kašlu. Jen by mně udělalo radost, kdyby se někdo zamyslel. A na to použiji otřepané téma, kterému rozumí snad každý.

Nejsem členem Strany zelených, ani zeleným aktivistou (fuj, to je sprosté slovo). Jen se to hodí jako příklad.

Není tomu dávno, kdy se mléko kupovalo nalévané v konvích. Z doma sbíranou smetanu jsme smlsli my děti, zbytek se svařil nebo zkysal na tučný domácí tvaroh. Zálohované láhve byly jen na pivo a limonádu. Všechno ostatní se balilo do papíru.

Možná to bylo nehygienické (asi jsme byli odolnější), určitě méně lákavé balení. Dnes zachraňujeme ekonomiku zvýšenou konzumací (doporučují všichni přední ekonomové!). A tak sladké rýže nemáme plný talíř, ale 50 gramů, pomazánek dvacet druhů (vesměs s palmovým nebo jiným olejem). S tátou jsme každý pátek spráskli plný plech ještě teplých buchet nebo koláčů, dnešní cena asi tak Kč 490 (Kč 14/kus). Ale o to nejde.

Dnes začíná konzumace čtením slevových akcí (náklady reklamy 80 miliard za loňský rok – kolik připadá na jednoho občana?). Potom strávíte část dne nákupem, narovnáte do vozíku desítky obalů a zaplaveni adrenalinem jedete domů. Zvláště hezčí část lidstva si tímto způsobem skvěle nahrazuje orgasmus všeho druhu. Možná i proto vymíráme. Kdysi jsme dali ráno prodavačce koš se seznamem a odpoledne vyzvedli týdenní nákup cestou z práce.

Doma zkonzumujete pestrý sortiment lahůdek (dietních, light, bio) a odpad vyházíte do nádoby dříve zvané popelnice, kterou vám za pravidelně zvyšovaný poplatek každý týden odvezou. Samozřejmě odpad také třídíte, a zisková firma jej vytříděný prodá k dalšímu zpracování. Novinkou budou další nádoby na bioodpad a také další svoz. Samozřejmě za vyšší poplatek. Zvýšení ceny zboží za ekologickou likvidaci se do toho nepočítá.

Žijeme pohodlněji (když jsem v sedmdesátých létech vykládal na přednáškách, že existují země kde kupují balenou vodu, mysleli dobří lidé, že jsem se zbláznil), máme větší sortiment lahůdek pro tělo i duši (včetně rostoucího varovného seznamu ČZPI) a připadáme si bohatí. Jen si nejsem jist, jestli je znakem bohatství vyšší útrata nebo stůl plný poctivých koláčů.

Žádný strom neroste do nebe. Naštěstí tu máme přechytralé ekonomy, kteří radí kupujte, kupujte, kupujte, ale čas od času nás upozorní, že další krize se neodvratně blíží.

Maně se mně vybavuje vyprávění pamětníků války. Byl to život krušný, ale lépe přežívali lidé na vsi než ve městě. Snad proto někteří amatérští prognostici uvažují kam se na matičce Zemi přestěhovat. Imigrační krize to neřeší. Možná se jen nepořádek třetího světa stěhuje k nám. Zatím to nevadí, jsme nezdolní optimisté. Ono to vždycky nějak dopadne. A nejen pokud se týká konzumu a odpadu.

Kde byste chtěli žít vy? Já tady.