Platívalo pravidlo „já pán, ty pán“. Stejná pravidla pro všechny. Od doby, kdy se nám stále víc někdo třetí montuje do života, je to s demokracií na pováženou. Nevěříte? Věřte! Pro začátek dva příklady.
V indických ulicích se pletou chodci pod nohy kravám a naopak. Mezitím projíždějí rikši, cyklisté, motocykly. Zmatek nad zmatek. Našinec těžko chápe, jak to může fungovat.
V Praze do značné míry oprávněně rozhodne magistrát, že cyklisté ohrožují chodce a vykáže kolaře do vedlejší ulice. To ovšem vzbudí oprávněné protesty. A menšiny se začnou organizovat. Kola, elektrokola, segwaye, kola a koloběžky se zorganizují a protestují. Kdo ví, jak to dopadne. Pak se mohou ozvat majitelé automobilů. Co je v centru nebezpečnější, desítky automobilů nebo stovky cyklistů. Svůj názor si nechte pro sebe, postižení s vámi stejně nebudou souhlasit. A pokud bychom udělali výjimku pro automobilisty, nejsou náhodou diskriminováni dopravci používající kombíky, dodávky a nákladní automobily? Nesnažte se o kompromis. Každá ze zmíněných skupin má na věc vlastní názor a každá ho prosazuje. Navíc se do věci míchají ti třetí. Nejen zodpovědný úřad obvodu, ale i magistrát a především aktivisté a neziskovky. Tak už to chodí. Protože každý z nás je příslušníkem nějaké menšiny a každý má plné právo cítit se diskriminován. Je to v módě.
Nebo další příklad. Boj o kouření v restauracích, předzahrádkách. Chápu kuřáky, že si chtějí zapálit. Mí přátelé na mě loudí ochutnávku pravé valašské slivovice. Uznáte, že s tím co se nalévá v hospodě není srovnání. Mohu si do hospůdky přinést vlastní flašku? A protože jsem člověk civilizovaný, tak samozřejmě s kouskem teplého uzeného a dalších lahůdek. I talíře bych dodal vlastní. Jakým právem mě hospodský omezuje ve svobodné konzumaci? Kouřit vlastní cigareta se smí, a jíst vlastní mls nesmí? Kdo má právo rozhodnout. Kde to jsme, demokraté?
Jistě jste si všimli, že demokracie podle představ jednotlivých skupin má své meze. A čím výš, tím víc je byrokratických zásahů do našeho života. EU chce na každého migranta vynaložit Kč 150 000. V tom okamžiku jsou ovšem zřejmě diskriminováni a omezováni naši důchodci. Protože vyjít s důchodem není jednoduché. Jenže to třetí straně nedochází. Jinak by z Francie nemohly zaznívat hlasy, že poškozujeme jejich obchod nízkými výdělky. Není problém vydat unijní nařízení, že český a německý plat na stejné pozici musí být stejný. Zatím si zisky z našich nízkých platů odvážejí cizí firmy. Nebo ne?
Společnost se rozdrobila. Máme menšiny, stranickou opozici všech proti všem a armádu zcela zbytečných hlasatelů, hledajících co máme společného. Už téměř nic. A lepší to asi nebude.
