Život je změna a škola nás učí jak se uplatnit v měnícím se světě. Dělá to dlouho a stále překvapuje.
Je neuvěřitelné, že Amos blahé paměti dovedl objevit fantastické věci. Pravda, neměl toho za úkol tolik, ale ono je méně někdy více. A na svou dobu to bylo světové. Vzniká dojem, že poslední pořádné školy existovaly tak přibližně před sto léty. V dobách kdy v obecné škole bylo až šedesát žáků ve třídě, odborné školy vychovávaly na svou dobu kvalitní odborníky a gymnázia… panečku to byla úroveň.
Ve školství rádi experimentujeme. Absolventi sice špatně čtou a ještě hůř píší, bez Googlu nevědí téměř nic a wikipedie je nejvíc citovaným (opisovaným) zdrojem. Přes veškerý IT pokrok ještě mnoho profíků píše na klávesnici všema dvěma. Nechápu proč takový důraz na finanční gramotnost (ostražitost). Ve slušné společnosti by stát zajistil, aby občan nebyl rafinovaně okrádán. Náš stát nic nezajišťuje. A finanční gramotnost to nezachrání.
Proč se má zákazník vyznat v patnácti druzích tavených sýrů a sledovat jejich kvalitu, když se v tom nevyzná ani Česká obchodní inspekce. A pokud ano, objeví, že z těch patnácti je devět podivných. Asi se předpokládá, že při každém nákupu sledujeme internet. Nebo bude nutno zavést speciální vzdělávání „Nákupy a prodejní akce.“
Jak se ke změnám staví škola? Čas od času úředníci (kantoři vědí svoje!) vymyslí něco převratného. Například inkluzi. Psychologové mě nebudou mít rádi (i když jsem v životě přišel do kontaktu s desítkami psychologů) když řeknu, že je k ničemu několikrát pohovořit s dítětem v klidu pracovny a objevit co by se mělo! Dejte mně psychologa, deset normálních puberťáků k ruce, a my jej do měsíce připravíme do psychiatrické léčebny. A ještě mu předvedeme, jak je na štíru s učivem střední školy. Mimochodem, budou paralympionici bojovat o medaile na normální olympiádě?
Také šikana je pro média vděčné téma. Na rozdíl od přemoudřelých úředníků si nemohu dovolit rozhodnout, jestli ředitele mediálně propírané školy vyhodit nebo ne. Musel bych mít hodně, ale opravdu hodně konkrétních podkladů. Když už, tak vyhodit celý odbor školství, možná si toho nikdo nevšimne. Ale jak chcete řešit inkluzivní vzdělávání, šikanu a náročnost výuky, když laxní žáci se přemístí na placené soukromé školy a gaunera nemůžete pořádně potrestat. Copak nevíte, jaké možnosti mají detenční ústavy? Škola nemůže rozhodovat o tom, jak a koho bude učit. Ona je tu především od toho aby žáci absolvovali. A to dělá.
Co takhle místo hloupostí učit slušnému chování. Dnes je šokující, když muž vstane při příchodu ženy, nenormální je smeknout pokrývku hlavy při vstupu do místnosti (do banky by bylo žádoucí smekat i čepici s půlmetrovým kšiltem), že učitele a nadřízeného zdravíme nejen v práci, ale také na ulici. Učit se podávat ruku. Částečně a bezbolestně by se tím vyřešila i šikana a inkluze. Protože mladý muž by se choval jako gentleman a dívka jako dáma. Nebylo by to hezké?
Jenže kdo by to učil. Ministerstvo by určitě zřídilo speciální obor na fakultách. Protože učitelé mají své obory a pozvat například celebrity by nešlo. Často jsou sprostší než dlaždiči (tak nám to říkali rodiče) a v hulvátství zřejmě soutěží o nějako cenu. Nemusím milovat prezidenta, ale to ještě neznamená, že se musím chovat jako primitiv.
Také by se ty matky, které často vídávám po ránu na nádraží a o kterých jsem už psal (bez výsledku) mohly učit, jak udělat svým dětem po ránu snídani, aby se celé rodiny nekrmily párky v rohlíku a kávou z automatu. Jenže proč ne, když sociální dávky mají jisté.
Chcete si na vlastní oči vyzkoušet, v jaké situaci se naše společnost nachází? Stačí si vzít příklad z různých protestů a manifestací. Vezměte si tabulku s vhodným nápisem, například „Drž hubu debile“, a choďte ji při nějakém shromáždění ukazovat těm nejradikálnějším aktivistům. A sledujte reakce, zvláště těch, které vychovala společnost v posledních dvaceti letech.
Asi nám nezbývá, než čekat, až ministerstvo přijme opatření, požádá o navýšení rozpočtu a vypracuje metodické pokyny. A můžeme blbnout dál.
