Byl jednou jeden politik který neměl rád novináře. Žádný politik nemá rád novináře, ale ten jeden to říkal na plná ústa. Pravda není tak jednoduchá. Přenesme se přes nářky tzv. celebrit které si stěžují na bulvár. Jejich nezanedbatelná část totiž buduje svou mediální známost na tom jestli má před objektivem nechat vypadnout jedno ňadro nebo raději obě. Dámy s nadšením vypráví o svém novém skvělém příteli, aby ho po čtvrt roce vyměnily během dvou týdnů za nového, ještě skvělejšího. Pánové na výměny ani upozorňovat nemusí. A lid to baští.
Nejde jen o to, že novináři nějak přehlíží že máme světové chirurgy, odborníky na bio i nanotechnologie a další skutečné VIP. Je skutečně těžké uvěřit, že i v této profesi nejde v prvé řadě o prachy a v druhé o servilitu. Své hraje i nízká profesionalita, konečně kde vzít v našem zprofanovaném školství nové a schopné odborníky na cokoliv. Pro ilustraci několik příkladů:
Že si redaktor plete Nové Hrady v jižních Čechách s Novými Hrady ve východních Čechách je detail i přesto, že má obrázek přes celou obrazovku. Také umístit Litovel do Čech když je odjakživa na Moravě je zcela v kontextu s dosaženým všeobecným vzděláním. Ale pořád to ještě není ta správná hrůza.
Pokud policejní mluvčí komentuje rozbitou hlavu psa připomínkou že neměl předepsaný košík, tak se smíchy nemohu udržet. Už jste viděli jorkšíra, tedy tu šelmu kterou zažene i přerostlá myš - s košíkem? Nevím jak kdo, ale já se jorkšírů nebojím. Ovšem předpis je předpis.
Pokud se komentátoři opakovaně radují, že dotazník k rodičovskému příspěvku byl zkrácen z dvaceti na jednu stránku, tak to je spíš důkaz blbosti úředníků než příklad pozitivního vývoje ve státní správě. Takovou věc bych se styděl komentovat jinak než jedovatě.
Bohužel, náš Absurdistán situaci vůbec neusnadňuje. Pochopil jsem, že rozdávat poslancům korunky na půdě sněmovny je beztrestné, zatímco za dveřmi na chodníku už je to trestný čin. Moderátoři mně zapomněli objasnit, jestli fackování v parlamentu je také beztrestné i pro občana. S chutí bych se zúčastnil.
To všechno jsou jen „prkotiny“. Ale když ministr s drzostí sobě vlastní tvrdí že všichni musíme šetřit a žádný novinář ho nevyzve aby jménem šetřících občanů odmítl navýšení příspěvku pro administrativu EU o pět miliard, tak to je zbabělec.
A ještě hůře. Když skini napadnou Romy je to rasový útok. I když Romové si konflikty mezi sebou dokáží vyřizovat také pěkně ostře. A nejen slovně. Podivné ovšem je, když moderátor napadení snědým občanem komentuje slovy: „Pro výtržnost byl zadržen občan Slovenské (Rumunské) republiky….není nad vyvážené zpravodajství.
Válka je hrozná. Ale televize ji dokáže odlehčit. Nezřetelné snímky poničených budov pro mě nejsou důkazem bojů. Je-li libo, mohu dodat snímky ruin z Černé Hory, Řecka, Itálie, Turecka…..barevné a v prvotřídní kvalitě. Bohužel těžko mohu tvrdit, že jsem je pořídil za lítých bojů. Také bojovník střílící od boku z automatické pušky není příliš důvěryhodný pokud v pozadí stojí skupinky neozbrojených spoluobčanů. Ve skutečné válce by byli všichni mrtví ještě než by natáhl závěr. Takže se bavím a vzpomínám na knihu Hanzelky a Zikmunda kde pod obrázkem jihoamerického městečka byl text: „Lidi pojďte honem na náměstí, je tam revoluce.“
Říká se, že tisk je sedmá velmoc. A všichni kdo se na současném režimu dobře přiživují stále argumentují svobodou tisku. (Mimo jiné.) Očekávám tedy, že novináři najdou dostatek odvahy píchnout do vosího hnízda. Na běžné ptákoviny máme paní Pilcherovou a české seriály. Poslanci by mohli významně napomoci schválením zákona, že všichni kdo jsou označování za mluvčí nebo zodpovědné osoby řídící úřady i firmy jsou povinni(!) odpovídat novinářům i na všetečné otázky. Je to jejich práce. Zatím stále víc zůstává nezodpovězeno.
