Šel jsem pro svačinu. Dva rohlíky a deset deka salámu jako rychlá pomoc v nouzi stačí. U pokladny mě polil pot.
Paní pokladní namarkovala mouku, energii na pečení, práci pekaře, amortizaci strojního vybavení a marži pekaře. Slušně se omluvila, že drobné přísady do těsta počítá paušální částkou deset haléřů. Posléze připočetla náklady na vyskladnění, palivo, plat řidiče a samozřejmě odpis na vozidlo a zisk dodavatele. Zbývalo přičíst náklady na vyskladnění, rozvoz do regálů, vytápění a úklid prodejny, regálovné, zisk a odpočet nákladů na výstavbu prodejny. Nakonec si s dovolením připočetla pár haléřů na svoji mzdu a celé do dokončila přičtením DPH a příspěvku na charitu.
Abych nezapomněl: Na posledním řádku účtenky se objevila také částka za vyúčtování. Necelá koruna.
U salámu to bylo poněkud složitější. Dodavatelem byla malá firma která zaručuje biokvalitu a tudíž bylo nutno zohlednit náklady biozemědělce včetně údržby jeho horských pastvin. Jinak to bylo podobné jako u rohlíků.
Absolutně jsem nebyl schopen vyznat se v jednotlivých položkách půlmetrového výpisu a to prosím nejsem zcela nevzdělaný. Musím ovšem pochválit ochotu zaměstnance u informačního pultu, který mně poněkud dlouze ale přesně vysvětlil smysl účtování jednotlivých položek. Protože v rámci účtování mezi podnikateli byly částky uváděny v tisícikorunách, raději jsem se hrůzou probudil.
Svačina nikde, jen na stole od včerejšího dne ještě leželo vyúčtování elektřiny od ČEZu a stavební spořitelny za poslední rok.
