Odborníci zveřejnili, že nemocných s touto diagnózou běhá po světě víc, než si myslíme. Naštěstí jsou většinou ve stabilizovaném stavu. Bojím se, že někteří jsou stabilizováni až moc.
Nemohu si odpustit vlastní názor k aktuální nabídce paní Merkelové. Když Turecko pomůže odchytávat migranty, dostane štědrou pomoc (není to spíš úplatek?) a dokonce mu paní M. bude dopomáhat k přijetí do Evropské unie.
Tak to snad ne! Není málo těch, kteří mají evropské byrokracie až po zuby, ale hrozí nebezpečí, že i z těch zbývajících si někteří uvědomí, že „já pán, ty pán“, a odmítnou poručníkování Německa se vší rozhodností. Právem. Ale držme se ve vlastních vodách.
Náš ministr pro lidská práva jedním dechem oznámí kolik tisíc migrantů jsme podle jeho(!) názoru schopni přijmout do svých domovů a druhým dechem kritizuje přibývající ghetta. Ale pane ministře, který nejste schopen řešit dlouhodobý problém, chcete tvrdit, že budete úspěšně řešit větší problém? Nevadí vám, že každé zvýhodňování určité skupiny je zároveň potenciální diskriminací jiné skupiny? Zřejmě nevadí. A to je diagnóza. Dost se divím předsedovi vaší strany, že vás neodvolá z politiky. Když se razantně vyjadřuje k odvolání hejtmana, vyšetřovaného policií, který podle jeho názoru poškozuje vážnost funkce i důvěryhodnost strany. Chcete opravdu prohrát volby pane premiére?
Pan ministr má ovšem silného konkurenta. Paní ombudsmanku. Zcela zbytečná funkce, zcela zbytečný úřad. Důvody jsou tytéž. Přitom využívání soukromého pozemku obcí řešit neumí a nechce. Prý ať se sporné strany dohodnou. Ale proč by si obec měla přidělávat práci, když může po soukromém pozemku jezdit třeba tankem? Než se soudit, to už je jednodušší vykopat protitankový příkop.
Jsou i méně významné, ale velmi hlučné figurky. Třeba aktivista (hrozný termín) s nečeským jménem který v Alexandrovcích vidí útočnou jednotku Ruska a přitom bezelstně přiznává své vazby na daleký Západ. On není moudrý, on je rozpolcený. Nebo senátor, kterému se při vyslovení komunistický ježí nejen vlasy, ale i vousy. Ví o čem mluví, jeho pozice za minulého režimu byla více než příznivá.
A tak bychom mohli pokračovat. My Češi máme zvláštní smysl pro humor v každé situaci. Nemáváme prapory v jedné ruce a šavlí v druhé jako hrdí Černohorci, nestřílíme na ulici z kalašnikova do vzduchu. My si prostě děláme blázny i z vážných věcí a potom…
Potom bouráme sochy, přejmenováváme letiště a partyzánštíme. Prý to je strategie vyvinutá za staletí poroby. Ne, to je strategie současnosti! Jaký je rozdíl mezi raketou a náklaďákem plným výbušnin v okamžiku zásahu obchodního centra? Žádný. Bojujeme na hřišti, bojujeme s nemocí, bojujeme s chudobou. Bojujeme vždy a všichni se všemi.
Jsme možná schizofrenní. Pokud se choroba léčí, můžeme se snášet. Ale nepouštějme schizofreniky na veřejnost bez dozoru.
Ještě je tu jedna možnost. Že nejde o nemoc, jen o extrémní přizpůsobení jak plout s hlavním proudem. Je otázka, co je horší.
